Přestože  skotské  podnebí  je  značně  nestálé,  Skotsko  samo  je  zcela  zaslouženě vyhledávanou zemí. Najdete zde totiž takřka vše, po čem běžný turista touží. Od mírně zvlněné krajiny u hranic s Anglií až po větry ošlehané nehostinné ostrovy lemující jeho západní a severní pobřeží. Většina jeho území je až překvapivě snadno dostupná, a to i odlehlá jezera, údolí a pohoří Highland, které leží ani ne dvě hodiny cesty od Edinburghu a Glasgowa, dvou z nejzajímavějších a nejpřitažlivějších britských měst.

            Po dlouhá staletí byli Skotové rozdělený národ. Gaelsky hovořící klany, živící se především chovem dobytka, obývaly severní a západní části země a jižní a východní oblasti byly osídleny takzvanými Skoty z Lowlandu, mezi kterými převládaly feudální vztahy převzaté z velké části od Normanů. Tyto dvě jazykově odlišné skupiny se vyvíjely do značné míry nezávisle a jejich četné odlišnosti byly příčinou jednoho z mnoha národnostních konfliktů na území Skotska. Další příčinou takřka neustálých rozbrojů bylo od dob reformace náboženství. Spory nevznikaly jen mezi katolíky a protestanty, ale i mezi příslušníky mnoha náboženských sekt. Ještě později se díky postupující industrializaci prohloubily rozdíly mezi venkovem a městy centrálního a východního Skotska, jejichž obyvatelé se v značné míře začali přiklánět k různým sociálně laděným myšlenkovým proudům. Problémy podobného charakteru se zde vyskytují dodnes. Značné napětí panuje zejména mezi přistěhovalci a starousedlíky, mezi bohatšími a chudšími vrstvami a mezi obyvateli dynamicky se rozvíjejících městských rezidenčních čtvrtí a slumových oblastí plných drog a násilí.

            Latentně je v této zemi stále přítomna rovněž tradiční rivalita s Anglií. V roce 1707 vznikla sice Unie spojující obě země a jejich parlamenty, která formálně ukončila dlouhá desetiletí politického násilí na obou stranách hranice, a nedlouho poté - v roce 1745 - byla potlačena jakobitská vzpoura prince Charlieho, avšak ke  skutečné  unifikaci  nikdy  nedošlo.  Skotsko  si  podrželo  svůj  vlastní  právní a vzdělávací systém a také hlubokou nedůvěru ke svému silnějšímu jižnímu sousedovi. Během vlády konzervativní strany v osmdesátých a devadesátých letech dvacátého století mnoho Skotů začalo neobyčejně silně pociťovat nedostatek možností, jak ovlivňovat osud své země, v důsledku čehož se ve Skotsku rozšířilo značné znechucení londýnskou vládou. Součástí volební kampaně Labour party v roce 1997 byl příslib rozsáhlé ústavní reformy, která se uskutečnila na podzim téhož roku, kdy se Skotové v referendu velkou většinou vyslovili pro zřízení vlastního parlamentu, který má spravovat zdravotnictví a školství, zprostředkovaně řídit pořádkové složky a zabývat se ochranou životního prostředí. Volby do tohoto za- stupitelského tělesa, první po více než třech stech letech, se konaly v květnu 1999 a takto vzniklý parlament byl oficiálně otevřen při velkolepé slavnosti konané za přítomnosti královny v Edinburghu 1. července 1999. V současnosti je již skotský parlament v plném provozu, avšak mnohé otázky ohledně společné budoucnosti Skotů a Angličanů zůstávají nevyřešeny. Vedou se vzrušené diskuse - jak na půdě parlamentu, tak i mimo něj -, zda by Skotsku více než toto rozdělení pra- vomocí neprospěla úplná nezávislost v rámci Evropské unie. Skotové na jedné straně s hrdostí přijímají poslední vývoj ve vztazích s Anglií jako důkaz své národní nezávislosti a svrchovanosti, na druhé straně si však také uvědomují, jaké obtíže je čekají na cestě k ekonomické prosperitě.

I když nemáte příliš mnoho času, můžete si udělat poměrně velmi dobrou představu o Skotsku, pokud se na cestu vydáte z jednoho ze dvou největších skotských měst  -  Glasgowa  či  Edinburghu.  Můžete  odsud  zamířit  směrem  k  divokému a nádhernému západnímu pobřeží, které je plné připomínek bohaté a vzrušené historie.

Cestování po Skotsku je poměrně snadné. Silnice vedou prakticky do všech koutů země, vlaky spojují velká města a četné autobusy všechny vesnice, s vý- jimkou pouze těch nejodlehlejších. Turisté najdou ve většině parků a ve volné přírodě množství velmi oblíbených turistických stezek. Pokud nemáte svou vlastní dopravu, cestování po ostrovech pro vás bude poněkud obtížnější, a to zejména po Western Isles, kde je autobusová doprava velmi řídká a často není možné najít spoje na trajekty. Ty jsou v naprosté většině provozovány společností Caledonian Mac Brayne, jejíž služby jsou velmi přesné a spolehlivé. Cestujícím, kteří si chtějí prohlédnout několik ostrovů, nabízí navíc různé slevy, díky nimž je návštěva této oblasti cenově poněkud dostupnější. Rovněž ubytování za rozumné ceny je k dispozici prakticky všude, přičemž nejlevnější bývají mládežnické hostely a rodinné B&B.

Většina návštěvníků začíná cestu po zemi v jejím hlavním městě. Edinburgh je velmi pěkné starobylé město známé především svým velkolepým hradem, Palace of Holyroodhouse a množstvím muzeí. Mezinárodně proslulý je samozřejmě také Edinburgh  International  Festival,  který  je  setkáním  umělců  z  různých  zemí a koná se po tři týdny na konci srpna a začátku září. Z Edinburghu se po krátké jízdě západním směrem dostanete do Glasgowa, které je jeho hlavním a také tradičním rivalem. Je to rychle se rozrůstající moderní velkoměsto, které kdysi bylo druhým městem celého Britského impéria. Ačkoli zejména kvůli úpadku průmyslu ztratil v posledních letech na významu, jeho obyvatelé se usilovně snaží vylepšit jeho nepříliš dobrou pověst. Hlavním lákadlem pro stovky turistů je jeho architektura připomínající slavnější období na konci osmnáctého a v devatenáctém století.

Jižní Skotsko je často nedoceňovanou oblastí, a to i přesto, že právě zde najde- te  jedny  z  nejkrásnějších   míst, ke kterým rozhodně patří údolí řek v okolí Moffat a lesy a stolové hory v Galloway Forest Park nedaleko pobřeží Solway. Na východě pak narazíte na zbytky čtyř pohraničních opatství. Jsou to Melrose, Dry- burgh, Jedburgh a Kelso. Nejzajímavější z pohledu turistů je rozhodně Jedburgh, avšak nejlepším východiskem při prohlídce oblasti - především malebného údolí řeky Tweed - je rozhodně úpravné město Melrose, v jehož blízkosti leží Abbotsford, dům Sira Waltera Scotta, který je doslova přeplněn historicky cennými předměty.

Severně od Edinburghu za Firth of Forth se před návštěvníky otvírá rozmanitá krajina centrálního Skotska se svými stinnými údolími, rozeklanými horskými štíty a kopci Trossachs protkanými množstvím turistických cest. Právě zde naleznete působivý hrad Stirling a na pobřeží prosperující St Andrews, které je domovem golfu. Severovýchodní oblast Skotska je na první pohled daleko méně zajímavá, ale i zde na návštěvníky čeká celá řada zajímavostí. Mohou se vydat například po trase procházející místy - patří k nim i Speyside -, v kterých se vyrábí tradiční sladová whisky. Dostanou se tak do tichých a majestátně působících údolí řeky Angus. Za návštěvu stojí také na ropu bohatý Aberdeen, třetí největší město země, nebo Deeside, které měla ve velké oblibě královna Viktorie.

Většina turistů se z centrálního Skotska vydává dále do Argyll, jen řídce osí- dleného území plného jezer a hor. Jeho pevninská část se stáčí k nejjižnějším výběžkům souostroví Hebrides, jehož skalnaté ostrůvky obepínají atlantické pobřeží Skotska. Na Arran, známý svými strmými žulovými skalami, a na oblíbený Bute se dá dostat trajektem z Ardrossan v Ayrshire. Z Obanu se pak můžete vydat na velkolepý Mull a klidné ostrovy Islay a Jura, které jsou vyhledávané zejména milovníky vycházek.

Dále  severním  směrem  dojedete  lodí  z  Mallaigu  nebo  Kyleakinu  na  Skye, nejnavštěvovanější  ostrov  celých  Hebrides,  který  proslavila  především  Flora MacDonaldová, která tajně převezla "dobrého" prince Charlieho "přes moře do Skye" po jeho porážce v bitvě u Cullodenu. Nehostinná skaliska, která pokrývají větší část ostrova, jsou přerušována jen jezery se slanou vodou a vytvářejí tak zřejmě nejdrsnější scenérii na celém západním pobřeží. Najdete zde také horu Cuillin, jejíž vrchol je stále pokryt sněhem a která nabízí nejnáročnější výstupy v celém Skotsku, a také bizarně vyhlížející hřeben Quiraing na poloostrově Trotternish. Jediným trvale osídleným místem je zde Portree rozložené kolem útesů obepína- jících úzkou zátoku, ale většina turistů dává přednost o samotě stojícím hotelům, B&B a mládežnickým hostelům, které jsou roztroušeny prakticky po celém ostrově.

Z Uigu na západním pobřeží Skye a z Obanu a Ullapoolu se lze lodí dostat na Western  Isles,  souostroví  táhnoucí  se  od  jižního  ostrova  Lewis  and  Harris až k neobydleným ostrůvkům pod ostrovy Barra. Western Isles jsou jednou z posledních oblastí, kde se používá živá gaelština - například naprostá většina značek je zde výhradně v tomto jazyce. K nejznámějším ostrovům patří Lewis, kde najdete prehistorické menhiry z Calanais (Callanish), které patří k nejlépe zachovaným v celé Evropě. Ostrov North Harris návštěvníky uvítá neobvykle nehostinnou krajinou plnou rozeklaných holých skalisek, přes které se lze dostat na písčité pláže a měsíční krajinu připomínající kopce South Harris.

Vrátíme-li se zpět na pevninu, narazíme na Highlands, které svými horami, mořskými útesy, jezery a údolími pokrývajícími takřka tři čtvrtiny severní části Skotska nejlépe reprezentují zažitou představu o "divoké" skotské krajině. Ještě větší oblibě Highlands brání odlehlost nejznámějších míst, ke kterým jistě patří Loch Ness ležící přibližně v polovině Great Glen. Jde o domov známé příšery, podle které jezero dostalo své jméno. Přirozenou základnou při prohlídce této části země je Inverness nedaleko místa, kde proběhla Battle of Culloden. Pokud se ale chcete vydat spíše západním směrem, velmi dobře vám poslouží i Fort William na druhém konci Great Glen nedaleko Ben Nevis.

Na severu je možno se lodí dostat na zemědělské Orkney Islands. Zdaleka nejmalebnějším  městem  je  přístav  Stromness,  kam  směřuje  většina  lodí  z  pevniny. V Kirkwallu pak najdete nádhernou středověkou katedrálu. Ještě dále na sever, asi 320 kilometrů od Aberdeenu, leží neobyčejně nehostinné Shetland Islands. Největší přístav Lerwick je střediskem obchodu celé oblasti. Ačkoli souostroví Orkney a Shetland sdílejí společnou nordickou minulost, velmi se liší - jazykem a kulturou - od pevninské části Skotska. Tyto odlehlé, vlnami a větry ošlehané ostrovy nabízejí zřejmě nejdivočejší scenérii a zároveň vynikající příležitost k pozorování ptáků; na své si zde přijdou i archeologové.

Nestálé skotské podnebí je z velké části ovládáno tlakovými systémy, které přicházejí z Atlantického oceánu. Platí to zejména o západním pobřeží, kde se jasné slunné ráno může v průběhu několika minut proměnit ve vlhké deštivé odpoledne. Západní pobřeží je znatelně vlhčí než zbytek země ale zároveň zde bývají mírnější zimy, což je výsledek působení Golfského proudu. Prakticky se nedá předpově- dět, kdy bude pěkné počasí, ačkoli v posledních letech bylo v tomto ohledu nejspolehlivější jaro a začátek podzimu. Je prostě třeba věřit, že se na vás usměje štěstí, a být pro každý případ dobře připraven, a to i během léta. Vždy je třeba přibalit teplé a nepromokavé oblečení. Samozřejmostí je deštník.