Zemí s více jak dvěma tisícovkami ostrovů a ostrůvků a územím, které se táhne od Egejského moře na jihu až k hranicím balkánských zemí, můžete cestovat celé měsíce. Historická sídla stará až čtyři tisíce let dodnes lákají milovníky historie k objevování dávných legend a oplývají tajemstvím. Členité pobřeží Řecka s nesčetnými plážemi je dlouhé jako pobřeží Francie a mezi mnoha ostrovy najdete idylická místa, kam loď zajíždí jen dvakrát denně, i kosmopolitní letoviska typická pro středomořský turistický průmysl.

Dnešní Řecko je výslednicí mimořádně rozmanitých vlivů. Jeho území od dob Alexandra Velikého osidlovali Římané, Arabové, křižáci, Benátčané, Slované, Albánci, Turci, Italové, nemluvě o byzantské říši. Všichni zde zanechali své stopy, a tak v zemi najdeme nesčetné byzantské kostely a kláštery, benátské nedobytné pevnosti na Peloponésu, impozantní hrady johanitů a Janovanů na severu a východě egejské oblasti. Neméně patrné jsou i pozůstatky po čtyřsetleté vládě osmanských Turků, kteří i přes svou neoblibu významně ovlivnili řeckou hudbu, kuchyni, jazyk a způsob života. Významné a dosud existující minority - Vlaši (Aromuni), Albánci, Makedonci, Cikáni, muslimové, katolíci, židé - rovněž pomáhali ukovat těžko definovatelnou, avšak trvalou helénskou identitu, která udržela vědomí národa v celé pohnuté historii Řecka. Vzhledem k neexistenci vládnoucích elit nebo národního obrození, které by určovaly směr obecného vkusu nebo vytvářely umělecké směry, středověcí řečtí sedláci, rybáři a pastevci vytvořili živou, skutečně lidovou kulturu, která nacházela své vyjádření v písních a tancích, lidových krojích, výšivkách, vyřezávaném nábytku a architektuře. Za posledních několik desítek let mnoho z této kultury zmizelo nástupem konzumního způsobu života západní kultury, a často už se s ní setkáte jen v muzeích, avšak v poslední době architektonické a především hudební dědictví prochází obrodou, řada staveb byla zachráněna před zkázou a dochází k oživení napůl zapomenutých hudebních tradic.

Samozřejmě zde existují i formální centra a kulturní aktivity: muzea, která si nesmíte nechat ujít, skvostné středověké paláce a hrady a samozřejmě mimořádné historické památky, od neolitu a doby bronzové, přes mykénskou a mínojskou kulturu, klasické, helénské, římské a byzantské období. V zemi se konají vyhlášené letní festivaly a slavnosti, kterých se účastní zahraniční divadelní, taneční a hudební soubory vystupující v antických divadlech, na nádvořích středověkých hradů i v moderních centrech v letoviscích na pobřeží a na ostrovech.

Ovšem nejen kulturou živ jest cestovatel. Velké kouzlo Řecka spočívá také v příjemných radovánkách, jež skýtají nádherné pláže, teplé moře či pohostinné kavárny, kde můžete trávit dlouhé večery rozhovorem pod hvězdami. A přestože služby zaměřené na hromadnou turistiku se v poslední době výrazně zdokonalily, více si tu užije ten, kdo se umí přizpůsobit okamžitým podmínkám, nežli zpovykaný turista, pro kterého jsou prvořadé ortopedické matrace, sterilní koupelny a úslužný personál. Je pravda, že přibývá luxusních zařízení, ale ubytování v hotelích a penzionech je dosti jednoduché, kempy mají jen základní vybavení a jídlo je prosté.

Řecko je nejjižnější zemí Balkánského poloostrova a má rozlohu 131 957 čtverečních kilometrů. Stát je rozdělen do 52 provincií. Kromě Indonésie a Filipín nemá žádná jiná země tak velkou část území rozloženou na ostrovech. Obyvatelstvo mluví převážně řecky a 96 procent se přiklání k řecké ortodoxní (pravoslavné) církvi, ale žijí zde i celkem významné menšiny katolíků, sunnitů, židů a protestantů a skupiny obyvatel hovořící turecky, rumunsky a makedonsky. Více jak polovina obyvatel žije ve městech.

Řecko s 10,2 miliony obyvatel má největší podíl přistěhovalců v Evropě - oficiálně 800 000, ale ve skutečnosti je to asi 1,1 milionu, většinou Albánci.

Od roku 1974 je Řecko republikou, kde zákonodárnou moc má parlament a hlavou státu (v podstatě formální) je prezident. V čele jednokomorového parlamentu stojí premiér. Ve volbách v roce 2004 opět zvítězila sociálně demokratická strana PASOK, a to již po třetí za sebou, což je unikum v této historicky pravicové zemi pověstné svou nestabilitou.

Turistika je hlavním zdrojem příjmů valut. Rejdařství a lodní doprava, dříve druhé nejdůležitější odvětví, předčilo obchod se zemědělskými produkty, zejména olivami a olivovým olejem, citrusy, vínem a rozinkami.

Chcete-li pochopit povahu Řeků, je dobré si uvědomit, že to není tak dávno, kdy došlo k převratným událostem, jejichž důsledkem byl vznik současného Řecka a národa, který bychom mohli popsat jako extrovertní i pesimistický. Příčinou této zvláštní kombinace není jen poloha Řecka tvořícího přirozený přechod mezi Evropou a Blízkým východem. Až do prvních desetiletí dvacátého století ovládali řadu řeckých území Osmanští Turci (nebo v případě Jižních Sporad Italové). Mnoho ortodoxních Řeků zase žilo v Malé Asii (dnešní Turecko), v Egyptě, západní Evropě a na severu Balkánského poloostrova. Balkánské války v letech 1912-1913, účast Řeků v první světové válce v letech 1917-1918, řecko-turecká válka let 1919-1922 a organizované výměny obyvatelstva - v podstatě řízené etnické čistky, které následovaly vždy po takovém konfliktu, účinky znásobily. Ještě horší situace nastala v době druhé světové války a následující občanské války, která se rozpoutala mezi komunisty a nacionalistickými vládními silami podporovanými Spojenými státy a Velkou Británií, války, jež měla za následek pozdější sedmiletou diktaturu vojenské junty v letech 1967 až 1974.

Přestože v Řecku již třicet let panuje demokracie a stabilita a země se začlenila do Evropské unie, má mnoho Řeků stále na paměti minulost plnou útlaku, života v diaspoře a přírodních katastrof (zemětřesení). Jejich vlast postrádá talenty a vzdělané mozky, neboť mnoho nadaných a schopných Řeků v minulosti emigrovalo. Ti, kteří zůstali, neměli až do konce 80. let minulého století mnoho důvodů a možností k rozvoji podnikání, neboť zde platil systém státní zaměstnanosti. Díky němu se Řecko sice mohlo pochlubit nejnižším procentem nezaměstnanosti v západní Evropě, kterou ovšem provázel nedostatek iniciativy a rostoucí deficit rozpočtu. Pokusy vlády o nastolení tvrdší hospodářské linie se i dnes často setkávají s vlnami stávek. Od počátku 90. let se Řecko plně začlenilo do ekonomiky Evropské unie, díky privatizaci a konkurenčnímu prostředí došlo k rozbití státních monopolů a s tím nevyhnutelně dochází ke zvětšování rozdílů v majetkových poměrech obyvatel.

Doširoka roztažené a smogem zahlcené Athény, kde sídlí více jak třetina řeckého obyvatelstva, si snad žádný turista nenechá ujít. První seznámení pro leckoho nebude tím nejpříjemnějším zážitkem, ale na druhou stranu je to, jak vtipkují Řekové, megálo horió - největší „vesnice" v zemi. Athény mají nejbohatší nabídku kulturního vyžití, od muzeí po koncerty, najdete zde nejlépe zásobené obchody, nejlepší restaurace a po olympijských hrách v roce 2004 i mnohem lepší infrastrukturu než dřív. Metropolí severu je město Soluň (Thessaloniki), které po letech, kdy hrálo druhořadou úlohu provinčního města, rozkvetlo do rušného, podmanivého střediska s restauracemi a nočními podniky, a směle konkuruje Athénám svými byzantskými památkami bohatě nahrazujícími nedostatek těch „antických", a vůbec skýtá spoustu možností příjemného pobytu. Nejvýznačnější antické památky na řecké pevnině najdete především v Korinthu, Olympii a Delfách (a samozřejmě nelze opominout athénský Parthenón), ujít byste si neměli nechat ani nádherné byzantské chrámy a kláštery na vrcholu hory Athos, v Meteoře, kaňonu Lousios, Kastorii či Mystře nebo opevněná města Monemvasia, Náfplio, Koroni a Methoni, a vytříbenou architekturu historického osídlení jako v regionu Zagoria, Pilio a Mani. K odpočinku zvou dlouhé písečné pláže na Peloponésu či v provincii Epiros na západním pobřeží. Možná vás překvapí, že v řeckých horách lze podnikat nádherné túry neporušenou krajinou, sjíždět řeky i lyžovat.

Nesčetné krásy nabízejí i ostrovy v Egejském a Jónském moři. Možná nejlepší strategií pro první setkání je postupně procestovat sousedící souostroví - dobré spojení je mezi Krétou, souostrovím Dodekanésos, Kyklady a ostrovy severu Egejského moře. Na druhou stranu možnosti cestování mezi souostrovím Sporady, ostrovy v Jónském moři a Argolském zálivu nejsou tak dobré, někdy prakticky žádné. Máte-li omezený rozpočet, pak nejlepší je zamířit na ostrov Hydra (Idra, Ydra) u východního pobřeží Peloponésu, kam se dostanete z přístavu Pireus (hlavní athénský přístav) za chvilku, ovšem když z ostrova odplují výletní lodě, jako byste se ocitli v jiném světě. Z Kykladských ostrovů jsou největšími lákadly sopečný Santorini (Thira) a Mykonos s dokonale zachovalým přístavním městem; toužíte-li spatřit krásnou krajinu bez davů turistů, vydejte se na úrodný a hornatý Naxos, Amorgos s dramatickými útesy na pobřeží či mírně zvlněný Sifnos, které jsou vhodné i pro delší pobyty. Krétě bychom mohli věnovat (ostatně je to tak) samostatný průvodce Rough, ovšem ani tak nesmíme opominout Knóssos a nedaleké archeologické muzeum v Iraklionu, další mínojské paláce v Phaestosu a Agia Triadě, a celý západ Kréty vůbec - hrdé město Chania a jeho venkovské okolí zasahující až na poměrně nezkažené jihozápadní pobřeží, na které lze projít pověstnou soutěskou Samaria. Ostrov Rhodos s jedinečným historickým městem je hlavním ostrovem Dodekanésosu, ale dostupnější jsou ostrovy Symi a Patmos, na kterém prý svatý Jan sepsal Knihu zjevení. Odtud lze snadno pokračovat na sever přes Chios (Híos) s úžasnou středověkou architekturou a na útěšný Lesbos porostlý olivovými háji, kde obyvatelé stále vedou tradiční způsob života. Jónské ostrovy jsou oblíbeným cílem především hromadné turistiky, ale máte-li namířeno z Řecka do Itálie, můžete se zastavit na ostrově Korfu se stejnojmenným městem v benátském stylu, které se sousedním ostrůvkem Paxi přestálo katastrofální zemětřesení z roku 1953.

Většina míst i lidé jsou mnohem příjemnější a „řečtější" mimo hlavní turistickou sezonu, která nastává od začátku července do konce srpna - v této době jsou teploty velmi vysoké a budete potkávat davy turistů. Teplého počasí si užijete i v červnu a v září, kdy je počasí ideální, zejména na ostrovech. Výjimkou je ovšem severní pobřeží Řecka, zejména poloostrov Chalkidiki, a ostrovy Samothraki a Thassos, kde funguje turistická infrastruktura jen v červenci a srpnu. V říjnu počítejte s bouřkami, zejména na západě Řecka a v horách, ale jinak zde v tomto měsíci vládne „Agios Dhimítrios", neboli babí léto, a velice příjemné jsou ostrovy jižních Sporad a Kréta. Vůbec řecký podzim je nádherný; světlo je měkčí, moře často teplejší než vzduch a barvy jsou jemnější. Jediným nedostatkem - zejména v oblastech, kde se sklízí hrozny - jsou roje much a vos.

Od prosince do března je v Řecku nejchladněji a nejproměnlivěji, i když i v tomto období se vyskytnou pěkné jasné dny a časně zjara v nížinách vše nádherně rozkvétá. V severnějších polohách a ve vyšší nadmořské výšce je pochopitelně mnohem chladněji a vlhčeji a na horách je od listopadu až do května sníh. Zimy jsou nejmírnější na Rhodu a v jihovýchodních částech Kréty. S postupem jara až do května může být počasí nevyzpytatelné, ovšem příroda je nádherná - krajina se zazelená a všude je plno květů, fotografům se nabízejí nádherné scenérie. Od května už je počasí stálejší - v této době jsou ideální podmínky na Krétě, Peloponésu, Jónských ostrovech a Kykladech, i když moře je ještě poměrně chladné na koupání. Zdá se však, že tento vzorec počasí je již minulostí, neboť od devadesátých let se vzhledem ke globálnímu oteplování často stává, že květen je neobvykle chladný, v říjnu je ještě velké teplo a v zimě více prší (i když není veliká zima). Také příroda začíná na jaře kvést dříve než v minulosti.

Dalšími faktory, které je třeba vzít v úvahu při plánování cesty, je například úroveň turistických zařízení. Obsluha služeb, zejména v tavernách, je mimo turistickou sezonu laxnější, ceny ubytování jsou nejvyšší od července do září (a také v době Velikonoc a Vánoc). Pokud se můžete vydat do Řecka jen v létě, musíte si zájezd rezervovat s dostatečným předstihem nebo si naplánovat itinerář mimo hlavní turistické trasy: například prozkoumat méně známé části Peloponésu nebo sever Řecka, nebo se vydat na odlehlejší ostrovy.

Mimo sezonu, zejména od konce října do konce dubna, je doprava trajekty a letadly na ostrovy omezená (a křídlové lodě a katamarany nejezdí vůbec) a hotely bývají zavřené. Ale i tak najdete na hlavních trasách slušné ubytování a v každém přístavu nebo větším městě alespoň jeden otevřený hotel a tavernu, snad jen s výjimkou těch nejmenších ostrovů. Na pevnině lze v zimě cestovat bez problémů, i když horské vesnice mohou být odříznuté sněhem nebo zaplavené nadšenými řeckými lyžaři (zejména o víkendech).

Velvyslanectví České republiky v Řecku

Embassy of the Czech Republic

6, G. Seferis Str., Palaio Psychico, Athens 154 52

Tel.: 0030/2106713755, 2106719701, 2106725332, přímá provolba 0030/21067299 + linka, KO-0030/2106729912

Fax: 0030210/6710675, E-mail: athens@embassy.mzv.cz, Web: www.mzv.cz/athens

Honorární konzulát Soluň

Honorary Consulate of the Czech Republic

Ploutarchou 8, Thessaloniki 546 23

Tel.: 00302310/267041, 266415

Fax: 00302310/266415

Kancelář ZÚ - pobočka Soluň (Česko-řecká rada)

154, Egnatia Str., T. I. F. 15/33, Thessaloniki, 546 36

Tel.: 00302310/229533,

Fax: 00302310/229306

E-mail: salonica@embassy.mzv.cz

Řecko - Honorární konzulát Heraklion

50, Giamalaki, Sof. Venizelou, Heraklion, 712 02

Tel.: 00302810/222852

Fax: 00302810/242373

Honorární konzulát Pireus

99, Naiadon, Paleo Faliro, 175 62

Tel.: 0030210/9813351, 9842207

Fax: 0030210/9881606

Honorární konzulát Rhodos

Sofitel Capsis Hotel Rhodos, Leoforos Trianton, Axia, 85 100

Tel.: 0030/2410/78020, hotelová centrála-2410/25015 l. 398

Fax: 0030/2410/20900 (do hotelu)

ŘECKO-ČESKÁ SPOLEČNOST ŘECKA

ELLINO-TSEXIKOS SYNDESMOS ELLADAS

Společnost se sídlem v Athénách sdružuje přátele ČR (Řeky reemigrovavší z ČR) i Čechy v Řecku.

St. Koumanoudi 38, Gyzi, 114 74 Athinai

TEL/FAX: 0030 210 6442622

E-mail: elcesyn@in.gr

Partnerská organizace v ČR:

Klub přátel Řecka

Předsedkyně: Michaela Žídková

Bachova 1569

149 00 Praha 4

Tel.: 267 910 238

Ačkoliv naši občané jakožto občané EU mají v Řecku nárok na zdravotní péči na účet své zdravotní pojišťovny, neznamená to, že veškerá zdravotní péče je bezplatná. Zdravotní pojišťovna za svého pojištěnce uhradí pouze tolik, kolik hradí zdravotní pojišťovny v zemi, kde byla péče poskytnuta, a tuto péči lze čerpat jen ve zdravotnických zařízeních financovaných z veřejných zdrojů. Proto je před cestou vhodné uzavřít pojištění léčebných výloh, případně úrazové pojištění a pojištění cestovních zavazadel v některé z komerčních pojišťoven.

V případě, že se při pobytu chcete spoléhat jen na veřejné zdravotní pojištění, musíte počítat s několika zásadními riziky: Zdravotní péči můžete čerpat pouze ve státních zdravotnických zařízeních, která jsou financována z veřejných zdrojů, jinak budete muset zaplatit celou péči sami. Pokud vás ovšem převezou do daného zařízení v bezvědomí, těžko někomu vysvětlíte, že potřebujete klasické veřejné zdravotnické zařízení. Veřejné pojištění nekryje náklady na přepravu zpět do ČR ani repatriaci či převoz ostatků. Let vrtulníkem pak může být velmi drahé dobrodružství. Pojišťovna vám doma neuhradí náklady na spoluúčast, která se v dané zemi běžně za zdravotní péči vyžaduje. Další nevýhodou je, že nemůžete využít asistenční služby, které komerční pojištění zahrnuje. Pokud se rozhodnete využít veřejného zdravotního pojištění, musíte před cestou zajít do své zdravotní pojišťovny a vyzvednout si formulář E 111, který je určen pro turistický pobyt. Za účelem pracovního nebo studijního pobytu se vydávají další formuláře (E 128, E 106). V případě, že se komerčně připojistíte, je nutné v případě potřeby předložit v cizině doklad o komerčním pojištění. U veřejného postačuje Evropská karta zdravotního pojištění, která nahrazuje formulář E111. V Řecku pak musíte zajít na úřad sociálního pojištění, kde vám na základě formuláře vydají doklad, po jehož předložení vám lékař poskytne potřebnou zdravotní péči. Všude je ovšem třeba zaplatit spoluúčast jako místní pojištěnci, která je na naše poměry velmi vysoká. Zdravotní péči je možné čerpat jen v zařízeních financovaných z veřejných zdrojů, zdravotní péče čerpaná v privátních zdravotnických zařízeních nebude ze systému veřejného zdravotního pojištění hrazena (v turistických oblastech je většina zdravotních zařízení soukromá). Veřejná zdravotní péče nezahrnuje repatriace (převoz těla do vlasti).

Pro pobyt v Řecku není povinné žádné očkování, je ale vhodné zkontrolovat si, zda jste očkování proti tetanu a obrně. Voda je skoro všude nezávadná, ale v suchých oblastech a na odlehlých ostrovech se může stát, že voda několik hodin neteče nebo je k dispozici jen brakická voda mírně slané chuti.

Zvláštní rizika

Nejčastější problémy turistů v Řecku způsobuje nadměrný pobyt na slunci a různé potvory v moři. Sluneční záření je zejména v létě velmi intenzivní a snadno můžete dostat úpal. Proto se vyhýbejte dlouhému pobytu na slunci, chraňte si kůži dlouhými rukávy, na hlavě noste klobouk a pijte hodně tekutin. Spálit se můžete, i když je slunce za mraky. Při koupání, zejména v místech, kde jsou ostré skály, noste obuv do vody.

Hrozba z hlubin

Při koupání můžete mít tu smůlu, že se setkáte s armádou medúz (tsoúkhtres), zejména koncem léta. V řeckých mořích se vyskytuje řada druhů různého zbarvení a velikosti, od purpurových medúz velkých jako kolo od vozu až po maličké a skoro neviditelné tvory. V lékárnách lze koupit řadu léků pro případ požahání, pomůže také jedlá soda nebo zředěný čpavek. Bolest většinou po několika hodinách ustoupí sama; naštěstí u řeckého pobřeží se nevyskytuje žádný smrtelně jedovatý druh.

Nepříjemné zranění mohou způsobit i mořští ježci (ahiní), kteří se hojně vyskytují na skalnatém pobřeží během celého roku; pokud na ježka šlápnete nebo se o něj otřete, zapíchnou se vám jeho ostny do kůže. Ty lze odstranit jehlou (kterou můžete sterilizovat zapalovačem) a olivovým olejem; neodstraněné ostny se mohou podebrat. Ježkům se můžete pomstít tím, že si je dáte k večeři - výborní jsou ti červenofialoví, kteří se podávají i v restauracích jako lahůdka.

Nepříjemné zranění mohou způsobit i rejnoci (platý, seláhi, vátos nebo trígona), kteří se vyskytují v zátokách s písečným dnem, na kterém se mohou dobře schovat. I když jsou plaší, můžou vás pobodat ostnatým ocasem, když na ně šlápnete, proto při vstupu do vody trochu šoupejte nohama.

Při šnorchlování ve větší hloubce, zejména na Krétě, Dodekaneských ostrovech nebo Severních Sporadách, můžete narazit na pestře zbarvenou murénu (smérna) vykukující ze své skalní skrýše. Držte se od ní raději dál - za trochu komickým zjevem a klaunovskými barvami se skrývá vznětlivá povaha. Muréna může člověka ošklivě pokousat, ba dokáže ukousnout i prst.

Písečné blechy, psi, komáři, vosy

Pokud budete spát na pláži nebo v její blízkosti, používejte repelent, ať už ve formě krému nebo speciálních náramků. Stan chraňte před písečnými blechami pečlivým zapínáním síťky. Kousnutí písečnou blechou může být nebezpečné, neboť tento hmyz roznáší leishmaniázu, infekci způsobenou parazitem leishmania (ničivka). Pro toto onemocnění jsou typické vleklé horečky, apatie a úbytek váhy. Leishmaniáza se obtížně léčí a vyžaduje dlouhodobé podávání léků.

V Řecku jsou hlavními přenašeči leishmanií psi. Přenos této choroby na člověka blechami nebyl zatím prokázán, ale rozhodně se před nimi chraňte, neboť mohou přenášet také echinokokovou nákazu - echinokoky jsou boubele drobné tasemnice zvané měchožil zhoubný. U člověka se může usadit v játrech a zcela je pozřít. Lze jej odstranit pouze operativně.

Komáři (konuópia) v Řecku nepřenášejí žádné nebezpečné nemoci, ale mohou být velice obtížní. Nejrozšířenějším prostředkem proti komárům jsou elektrické odpuzovače (prodávají se pod názvem Vape-Net nebo Bay-Vap), ze kterých se odpařuje insekticid vkládaný v podobě tablet; obvykle je lze koupit i v hotelu, a pokud uvidíte zařízení na nočním stolku, je jisté, že budou potřeba. V obchodech a kioscích se prodávají repelenty proti hmyzu, například Autan.

V Řecku se vyskytují i vosy a sršni (sfigónes, sfíkes), zejména v období sklizně vína (srpen-říjen), kdy je láká kvasící vinná šťáva. Některé druhy si hledí svého, jiné mohou být velice útočné, a dokonce napadají plavce v moři i daleko od břehu. Řekové zahánějí tento hmyz zapálením kávové sedliny (například v tavernách).

Hadi, štíři, stonožky

Zmije (ohiés) a štíři (skorpií) se vyskytují na celém území Řecka. Jsou to plaší tvorové a škorpióni lezou jen v noci, ale vždy dávejte pozor zejména na vyprahlých skalách, kde se hadi rádi sluní, a při obouvání vytřepte boty, protože se v nich může skrývat štír. Také obrovské rychlé stonožky připomínající čínskou gumovou hračku dovedou nahnat strach - a oprávněně, neboť jejich kousnutí může být velmi nepříjemné.

Smrtelných případů uštknutí hadem je v Evropě jen velmi málo. Had, ať už jedovatý nebo ne, kousne obvykle jen v ohrožení. Dostane-li se do rány jed, pak postižené místo obvykle do třiceti minut oteče. Pokud k tomu dojde, vyhledejte lékaře, postiženou končetinu udržujte v klidu a pohybujte se co nejpomaleji. Není-li lékař v dosahu, pak končetinu zaškrťte, aby se zpomalil oběh krve. Zaškrcení ale nesmí být moc pevné - krev musí trochu proudit. Při pevném zaškrcení musíte končetinu nejpozději po 30 minutách úplně uvolnit.

Řada plazů včetně hadů může být přenašeči bakterií rodu Salmonella, proto se jich raději nedotýkejte. To platí zejména pro želvy.

Také housenky bourovčíka jižního, který plení sporadické zbytky piniových porostů, mohou způsobit nepříjemné svědění nebo přímo alergické projevy. Chloupky těchto housenek jsou velice dráždivé a obsahují jed, který je ještě silnější než například jed štírů. Když se housenky dotknete, nebo se jen otřete o strom, po kterém před chvílí lezla, bude vás postižené místo svědit a pálit ještě týden. Někdy je nutné použít antihistaminovou mast nebo tablety.

Jedovaté rostliny

Když při procházce krajinou šlápnete na výhonek divokého fíku, dávejte pozor, abyste se nepotřísnili mízou, která je velmi dráždivá. Jako okamžitá pomoc proti tomuto alkaloidu může posloužit něco kyselého, například citronová šťáva nebo ocet, kterým toto fíkové „mléko" zneutralizujete. Jinak může způsobit nepříjemné popáleniny, které se hojí až měsíc. Těžké alergické projevy se musí léčit silnými steroidy, buď mastí nebo intravenózně na pohotovosti.

Lékárny, léky a antikoncepce

Při méně závažných obtížích stačí zajít do místní lékárny, farmakío. Zdejší lékárníci mají odborné vzdělání, a mohou prodávat i řadu léků, které byste jinde dostali jen na předpis. Ve větších městech a rekreačních oblastech jsou to často právě lékárníci, se kterými se můžete domluvit anglicky. Večer a v sobotu ráno jsou lékárny obvykle zavřené, ale na dveřích je vždy uvedena adresa lékárny, která má o víkendu pohotovost.

Řekové jsou vyhlášení hypochondrové, proto jsou místní lékárny hotové Aladinovy jeskyně plné nejroztodivnějších léků - dostanete tu všechno, co je k dostání i v Americe a severní Evropě. Běžně se prodávají i homeopatika a bylinné léky.

Musíte-li pravidelně užívat léky, které jsou jen na předpis, je lepší mít už od svého lékaře předpis s názvem generického léku, aby v případě, že váš lék nebyl k dostání, mohl být nahrazen podobným. Také se tím vyhnete problémům na celnici. Vězte, že v Řecku je zakázán kodein. Pokud si přivezete lék obsahující kodein, můžete se dostat do vážných problémů, proto si dobře přečtěte obsah léku.

Trpíte-li sennou rýmou, pak se vyvarujte pobytu v pylové sezoně, která vrcholí v dubnu až červnu. Zvláště dráždivý bývá pyl z borovice halepské a kalabrijské.

Antikoncepční pilulky jsou v Řecku každým rokem dostupnější, ale nespoléhejte na to. Většinou jsou k dostání jen ve velkých lékárnách. Plánované rodičovství není v Řecku moc v kurzu a řecké ženy nechtěné těhotenství řeší často potratem - na každou připadají až čtyři v životě. Nicméně kondomy jsou levné a dají se koupit všude, v lékárnách i v kioscích - chtějte profylaktiká (lidově se jim říká také plastiká nebo kapótes).

Menstruační vložky a tampóny lze koupit v lékárnách nebo v supermarketech. V odlehlejších místech se tampony shánějí těžko, zejména na malých ostrovech.

Lékaři a nemocnice

Lékaři ve větších městech mluví dobře anglicky. Telefonní číslo na pohotovost je 166. V neodkladných případech vás ošetří zdarma ve státní nemocnici (pohotovost - thálamos atihimáton), ale zde se vám dostane jen základního ošetření. Přístup personálu bývá různý: zažili jsme i velmi profesionální péči, ale pokud jste ten večer desátý turista, který v opilosti spadl z hotelového balkonu, asi k vám nebudou moc vstřícní. O něco lepší je péče na státních klinikách (yatría), které jsou součástí veřejných nemocnic a existují i ve venkovských oblastech. Pacienti se zde dostanou na řadu podle toho, kdy přišli, proto se snažte přijít co nejdříve. Ordinační hodiny jsou obvykle od osmi do dvanácti, někdy také od jedné do pěti.

Ubytovacích zařízení je pro turisty v Řecku dost a dost a skoro po celý rok vždycky najdete hotel či apartmán bez rezervace. Jen v hlavní sezoně od konce července do začátku září a v době Velikonoc mohou být s hledáním ubytování problémy. Nemáte-li v této době zajištěný hotel, je lepší poptat se mimo hlavní turistické trasy a začít hledat co nejdříve ráno. Raději vezměte hned první pokoj, který bude volný, později vždycky můžete hotel změnit.

Mimo sezonu se můžete setkat s trochu jiným problémem: většina soukromých ubytovacích zařízení - a kempů - je v provozu jen v době od konce dubna nebo začátku května do října a mimo sezonu pak nezbývá, než se ubytovat v hotelu. V zimě se dá najít hotel pouze ve větších městech a v přístavech, protože sezonní zařízení, plážové bary a restaurace jsou zavřené. Na malých ostrovech často najdete jen jediný celoročně otevřený hotel a tavernu. Vězte, že v „zimních" hotelech v turistických letoviscích nebo přístavech často bydlívají prostitutky; prostituce je v Řecku legální a řada hotelů ubytovává tyto pracovnice především proto, aby zaplatila provoz i mimo sezonu.

Hotely

Hotely ve větších turistických střediscích jsou často využívány pro zájezdy, ale obvykle se v každém nějaký volný pokoj najde, zejména na jaře nebo na podzim. Hotely se oficiálně dělí na několik kategorií, od L (luxury) až po málokdy používanou E (economy); všechny kategorie kromě luxusní nesmí překročit stanovené ceny. Tento systém označení písmeny má nahradit tradiční hvězdičky, ale moc se to nedaří; L teoreticky odpovídá pěti hvězdičkám, E nemá ani jednu. V praxi ovšem záleží spíš na lokalitě, počtu místností a dalších skutečnostech - existují „éčka", která jsou luxusnější než lecjaké „céčko". Pro hotely kategorie D platí, že ve všech pokojích musí být koupelna; C musí mít bar nebo jídelnu, kde se podává snídaně. Hotel B má bazén nebo tenisový kurt, A by měl mít restauraci, bar, konferenční sál a velké společné prostory. Tato kategorie spolu s L (převážně plně vybavené komplexy) mají svou „privátní" pláž.

Hotely ve městech na pevnině většinou neskýtají velký luxus, jak by se podle ceny mohlo zdát. Jsou určeny především obchodní klientele a ceny jsou po celý rok vysoké. V zimních střediscích a rekreačních lokalitách navštěvovaných od října do dubna, jako je Alaxídhi, Náfplio a Mount Pilio, jsou ceny o víkendech a prázdninách o dost vyšší a zvedají se také v zimě, kdy se musí topit. Jedinou výjimkou je Peloponés a do určité míry i Athény.

Pokud jde o stravování, hotely třídy C nabízejí jen základní „kontinentální" snídani - můžete si vybrat ubytování se snídaní nebo bez ní. Hotely kategorie B a výš podávají snídani formou bufetu - sýry, salámy, párky, vajíčka atd. Až na pár výjimek, které uvádíme v průvodci, jsou obědy a večeře v hotelových restauracích nevalné chuti a za tu cenu nestojí.

Teplá voda

V hotelích se voda ohřívá různě a nejčastěji se využívá solárního ohřevu (iliaká). Elektrické bojlery (thermosífona) se používají spíš jako záložní nebo doplňkové zdroje. V sezoně však u solárních ohřívačů brzy dochází voda, když se lidé vracejí z pláže a sprchují se, a teplé vody se dočkáte zase až druhý den; majitelé se ovšem snaží s vodou šetřit a zapínají bojler jen v případě potřeby, nebo to nechají na hostech - automatický vypínač je nastaven obvykle na patnáct minut. Počkejte, až se voda ohřeje a elektrické ohřívání se vypne. Nikdy se nesprchujte pod zapnutým thermosífonem - přístroje bývají špatně uzemněné - riskujete zásah el. proudem, a když z nádrže vyteče voda, může se spálit topné těleso.

Ubytování v soukromí

Nejběžnějším způsobem ubytování na ostrovech i na pevnině je pronájem soukromých pokojů (dhomátia). Podobně jako u hotelů existuje pro ubytování v soukromí dělení na tři kategorie (A až C). V současné době se staví nové apartmánové domy, ale i dnes se můžete ubytovat přímo v rodině, kde se často setkáte s odzbrojující pohostinností.

Zařízení „s koncesí" jsou skoro vždy úzkostlivě čistá. Ta nejjednodušší (na které dnes narazíte už jen málo) představují nezařízenou místnost s betonovou podlahou, věšákem na dveřích a záchodem na dvoře. Luxusní apartmány mají vlastní koupelnu a kompletně vybavenou společnou kuchyni. Mezi těmito extrémy existuje celá varianta apartmánů a studií za různé ceny - majitelé vám obyčejně jako první ukážou ty nejdražší. I v levnějších zařízeních najdete dražší pokoje s vlastní koupelnou - a naopak, i luxusní zařízení může mít jednolůžkové pokoje zastrčené pod schody nebo v méně lákavé části budovy. Cena vždy nemusí odpovídat kvalitě, proto si vždycky pokoj prohlédněte, než za něj zaplatíte.

V příslušných kapitolách se dočtete, kde je nejlepší poptat se na ubytování. Často ovšem nemusíte hnout ani prstem: majitelé čekají přímo u trajektu nebo autobusu a dokonce lákají turisty fotografiemi svých domků. Místní úřady se snaží tyto praktiky zatrhnout, neboť turisté se často stávají obětí obchodnických triků, a ubytují-li se v „nelicencovaném" zařízení, nedovolají se v případě problémů nápravy. V menších obcích často uvidíte cedule inzerující ubytování v soukromí, někdy v němčině (zimmer); v řečtině pak takový nápis vypadá například takto: „ENIKIAZÓMENA DHOMÁTIA" nebo „ENIKIÁZONTEH DHOMÁTIA". Ve větších rekreačních střediscích, kam míří převážně zájezdy, budou po vás majitelé chtít, abyste se ubytovali nejméně na tři dny či dokonce na týden.

Stává se běžnou praktikou, že na recepci po hostech chtějí pas, údajně pro „turistickou policii", ve skutečnosti však chtějí jenom zabránit, aby jim neutekli bez placení. Některým majitelům stačí, když si z pasu opíšou údaje a dokumenty vám hned vrátí.

Pokud dorazíte pozdě večer do malé vesnice a nebudete mít zajištěn nocleh, takřka určitě najdete někoho, kdo vás u sebe rád ubytuje, aby si vydělal pár eur. Nedá se na to spoléhat stoprocentně, ale většinou to vyjde. Jinak také můžete zajít do taverny nebo kafenía, dát si tu něco k jídlu nebo pití a při té příležitosti se zdvořile zeptat, zda by vás nenechali přespat ve škole nebo nějaké místnosti v kinotikó grafío (na obecním úřadě).

Do kategorie 1) spadají většinou starší pokoje bez koupelny, zařízené v duchu sedmdesátých let, jaké najdete dnes spíš na odlehlejších ostrovech. Standardní pokoje s koupelnou, ale bez kuchyňky patří do kategorie 2); novější, dobře vybavené pokoje a studia s kuchyňkou se řadí do kategorie 3) spolu s obyčejnými hotely kategorie C, z nichž lepší odpovídají kategorii 4). Kategorie 5) odpovídá hotelům B a zařízením v populárních střediscích, jako je Zagória, Pilio a Kyklady. Šestka je srovnatelná s hotelovou kategorií B a a sedmička a osmička odpovídá hotelům A a L - takové ubytování může stát až 300 eur za noc.

Ceník má být podle zákona vyvěšen na zadní straně dveří pokoje nebo v recepci. Máte-li dojem, že vás natáhli, pohrozte majiteli, že to oznámíte na turistické policii nebo úřadě - ti budou v takovém případě na vaší straně. Hoteliér může nabízet pokoj za jakoukoliv cenu, nepřekračuje-li státem stanovenou cenu pro příslušnou sezonu, ale vyšší cena se považuje za přestupek, byť je to jen o cent. Podle lokality existují až tři sezony: od října do května (zimní sezona - low season), od června do poloviny července a v září (mezisezona) a od poloviny července do konce srpna (hlavní, plná sezona, high season). Nepatrné překročení stanovené ceny někdy hoteliéři vysvětlují obecní daní či zastaralými formuláři. Ovšem velmi často můžete cenu naopak usmlouvat, a když přijedete mimo hlavní sezonu, zaplatíte obyčejně mnohem méně, než jsou stanovené maximální ceny.

V zimě, hlavně od 1. listopadu až do začátku dubna, jsou soukromá ubytovací zařízení zavřená - s výjimkou Starého města na Rhodu a největších měst na Krétě - a v provozu je jen několik málo hotelů. Snažit se něco najít je v tuto dobu zbytečné; většina majitelů dodržuje tuto praxi velmi striktně. A když ne, sami si vás najdou, aby vás odlákali od konkurenčních hotelů.

Ubytování ve vilách, dlouhodobý pronájem

Nejjednodušší a obvykle i cenově nejvýhodnější je zařídit si pronájem vily prostřednictvím některé cestovní kanceláře, další možnosti najdete na internetu. Možná budete mile překvapeni přijatelnými cenami, zejména při větším počtu ubytovaných lidí. Někdy si lze zařídit u ubytování „multicentre", tj. čtrnáctidenní pobyt na dvou ostrovech.

Pronájem vily si můžete sjednat přímo na ostrově u některé z místních agentur, i když jsou to často jen pobočky zahraničních společností. Mimo sezonu je někdy možno pronajmout si vilu na měsíc i déle za výhodnou cenu, ačkoliv „dobrá cena" v dnešní době, kdy se platí eury, znamená nejméně 180 € za měsíc za velké studio (garsoniéra) nebo 250 € za malý jednopokojový byt.

Mládežnické hostely

Hostelů (xenón neótitos) není v Řecku mnoho, a ty stávající jsou dost ošuntělé a rozhodně nedosahují úrovně evropských zařízení. Mají konkurenci v neoficiálních „studentských hostelech", které jsou přístupné všem, i soukromých apartmánů, a ceny nejsou tak výhodné jako třeba v západní Evropě. Největší slevu dostanete na kartu IYHF, kterou si často můžete koupit přímo na místě. Pokoje jsou obyčejně o šesti lůžkách a večerka je v jedenáct nebo o půlnoci. Hostely bývají otevřené většinou jen na jaře a v létě.

Na pevnině existují hostely pouze v Athénách, Patře a Soluni. Pokud jde o ostrovy, pak hostel najdete na Thíře, Rhodu a Krétě. Jen málokterý je oficiálním zařízením IYHF.

Kláštery

Řecké kláštery, mužské i ženské, tradičně ubytovávají poutníky (příslušného pohlaví). Tato praxe je obvyklá především na pevninské části Řecka, i když i zde v poslední době ustupuje. Na ostrovech už to tak běžné není, proto se raději předem zeptejte místních, jestli je možné v klášteře přenocovat. Chcete-li pobývat v klášteře, nezapomeňte na vhodné oblečení - šortky a minisukně jsou nevhodné - a přijďte brzy zvečera, nejpozději do osmi hodin nebo do západu slunce (co nastává dřív).

Pro muže je jistě velikým zážitkem návštěva „mnišské republiky" na hoře Athos (na poloostrově Chalkidiki nedaleko Soluně. Není to ovšem tak jednoduché - cestu si musíte předem důkladně naplánovat a získat povolení ke vstupu.

Kempy

Oficiální kempy různé úrovně - od primitivního tábořiště na nějakém ostrově až po perfektně vybavené a poněkud sterilní komplexy před privatizací spravovala státní turistická organizace EOT. Místo stojí většinou kolem 5-7 € na osobu, o něco míň dáte za stan, karavan stojí asi 8 €. V prvotřídním kempu je cena noclehu pro dvě osoby ve stanu skoro stejná jako v apartmánu. Spolek Panhellenic Camping Association pravidelně (nikoliv každý rok) vydává seznam oficiálních řeckých kempů s podrobnými informacemi o jejich vybavení. Ty se dají koupit v kancelářích EOT.

Táboření nadivoko - tedy mimo oficiální tábořiště - je v Řecku tak rozšířené, že si jen málokdo uvědomí, že není dovolené. Od roku 1977 je volné táboření podle EOT zakázáno zákonem, který původně vznikl na obranu proti cikánům, a tento zákaz je uplatňován stále častěji. Problematickou stránkou táboření venku je stále častější výskyt krádeží, zejména ve venkovských oblastech. Bezpečněji se budete cítit ve stanu, karavanu nebo dokonce v jeskyni - nejen proto, že i v dlouhém řeckém létě občas sprchne, ale také jste chráněni před větrem, sluncem, hmyzem a toulavými zvířaty. Budete potřebovat alespoň lehký spacák, protože i v létě někdy bývají noci chladné, hodí se i karimatka.

Při táboření nadivoko je opravdu důležité počínat si rozumně a nenápadně. Utáboříte-li se s větší společností v okolí oblíbené pláže, policie vás vyhmátne, zvláště budete-li dělat neplechu. Zato mimo velká turistická střediska si vás skoro nikdo nebude všímat, ale lepší je, když požádáte o povolení k táboření například ve vesnické taverně nebo kavárně. V hlavní sezoně, když jsou všechny hotely a dokonce i kempy plné, jsou úřady benevolentnější i v blízkosti turistických center. V této době je nejlepší najít si příjemnou tavernu, jejíž majitel vás výměnou za to, že se zde budete pravidelně stravovat, nechá stanovat na svém pozemku, uschová vám u sebe cennosti a můžete používat zdejší hygienické zařízení.

Řekové stráví spoustu času společenským životem mimo své domovy a společné jídlo je jednou z nejdůležitějších součástí jejich života. Atmosféra je vždycky uvolněná a neformální beze vší afektovanosti, se kterou se můžete setkat snad jen v módních částech Athén a některých turistických střediscích. Řekové nejsou nijak zdatní pijáci a víno se tradičně popíjí jen k jídlu, ale faktem je, že od poloviny 90. let tu vznikla celá řada barů a hospod, zejména v oblastech navštěvovaných turisty.

Snídaně, přesnídávky

Řekové si na snídaně nijak zvlášť nepotrpí, a tak dostanete vajíčka na slanině jen tam, kde se vyskytují cizinci, nebo když je majitelem restaurace bývalý emigrant do USA nebo Austrálie. Ceny nejsou nijak přemrštěné (5-7 €, někdy i s překapávanou kávou s mlékem), zejména je-li nablízku nějaká konkurence. Řekové ráno jedí hlavně jogurt v mléčných barech zvaných galaktopolio nebo si dají sýrové pečivo a preclíky v pekařství.

Občerstvení

V Řecku bez problémů koupíte něco levného k zakousnutí v pekařstvích a u stánků s ovocem a zeleninou (manávika). Řecký chleba má jen minimální nutriční hodnotu a je jedlý pouze v den nákupu. Vyplatí se sáhnout do kapsy a koupit si v pekařství (foúrnos nebo psomádhiko) celozrnné pečivo (olikís), žitný chléb (silalísio) nebo i devítizrnné pečivo (enneásporo). Tyto druhy pečiva seženete hlavně v místech, kde pobývají hodně Němci a Skandinávci. Z oliv jsou nejlepší černé olivy Kalamata nebo Ámfissa; jsou sice nejdražší, ale také nejchutnější. Ale i lokální olivy - zvláště hamádhes neboli plně vyzrálé sbírané olivy - mají sice velká jádra, ale to vykompenzuje typická oříšková chuť. Vyhlášený je i řecký med a za nejlepší je považován jednodruhový tymiánový med z ostrovů, jako je Límnos, Náxos, Kálymnos a Astypálea.

Med je vynikající přísada do tradičních řeckých jogurtů. Na ostrovech má každé větší město alespoň jednu mlékárnu, kde se prodávají místní jogurty v plastových nebo (a to je lepší) hliněných nádobkách různých velikostí. Ovčí jogurt je tučnější a sladší a ani se tam nemusí přidávat med; jogurt z kravského mléka je kyselejší, ale je více k dostání. Kromě jogurtů se prodávají ještě různé smetanové krémy (krémes) a rýžový puding (ryzógala).

Všude v Řecku se setkáte s typickým slaným sýrem feta - ironií osudu dokonce narazíte i na fetu dováženu z Holandska nebo Dánska, ovšem místní sýry jsou lepší a ne moc drahé. Feta z kozího mléka bývá velmi suchá a slaná, proto před nákupem raději požádejte o kousek na ochutnání. Jestli máte k dispozici ledničku, dejte sýr přes noc do nádobky s vodou - tím se sýr zbaví soli a změkne. Ale nenechávejte ho ve vodě moc dlouho, jinak by se úplně rozbředl. To platí i pro další druhy místních sýrů, z nichž nejchutnější jsou drahé sýry graviéra ementálového typu.

Vzdor členství v EU i růstu příjmů obyvatelstva a vzrůstající oblibě exotických chutí se do Řecka dováží jen velmi málo ovoce z ciziny; obvykle se dají koupit jen banány a tu a tam mango. Vůbec ovoce je tu dost drahé a je k dostání jen v sezoně, ale v „kosmopolitních" městech se dá koupit třeba i avokádo (vynikající je světlezelená odrůda Fuerte z Kréty). Z ovoce lze ještě doporučit giarmádhes, druh velikých broskví, které zrají v srpnu a září; krystália, maličké a skutečně lahodné hruštičky, které dozrávají o měsíc až dva později, a meloun himoniátiko se žlutou svraštělou slupkou se zelenými flíčky. V Řecku se také s úspěchem pěstuje kiwi - první sklizeň v říjnu se časově kryje s koncem turistické sezony a kiwi je pak na trhu až do příštího května. Dalším oblíbeným ovocem jsou fíky (sýka), které se v menší míře sklízejí v květnu, ale hlavní sezona nastává v srpnu. Salátová zelenina je přeci jen levnější. Kromě vyhlášených obřích rajčat (červen-září) je trh zásoben rozmanitou jarní zeleninou, jako třeba rukola, kopr, veliká jarní cibule a různé druhy salátů. Při nákupu se vám budou hodit výrazy éna tétarto (čtvrt kila) a misó kiló (půl kila).

Možnost rychlého občerstvení tradičními řeckými pokrmy patří k nejpříjemnějším stránkám pobytu v Řecku, i když všechny ty tradiční dobroty stále častěji vytlačují řetězce „fast food" jídelen, jako je například Goody's (karbošky), Everest a Grigoris Mikroyevmata (různé), Roma Pizza a Theios Vanias (pečivo). Jídlo je tu celkem poživatelné jen díky tomu, že jsme v Řecku. Ale stále se dá všude koupit souvlaki (špízy) a ve všech větších městech dostanete giros - kousky masa s oblohou v placce píta, kterou známe i u nás.

Oblíbeným občerstvením je dále například tyrópites (sýrové taštičky - nejlepší jsou striftés nebo kouroú) a spanokópites (špenátové taštičky), které se dají koupit v pekařství stejně jako křehké preclíky posypané sezamovými semínky zvané kouloúria nebo křehké pečivo z melasy, másla a skořice voutímata. Můžete si dát i pizzu, která bývá obyčejně velmi dobrá a prodává se na porce (al metro).

Restaurace

Řecká kuchyně a stejně tak i restaurace jsou prosté a nenucené, prostě žádná snobárna. Řekové mají ve zvyku se v restauracích stravovat pravidelně, ostatně není to nijak drahé - pořádné jídlo (tedy pokud nemáme na mysli ryby a dary moře) s místním vínem přijde na 11 až 16 eur na osobu. I když jídlo je jednoduché, nebojte se, že by nebylo čerstvé, na kvalitu si Řekové potrpí. Ovšem nutno dodat, že v rekreačních oblastech kuchaři jídlu moc nedají - většinou tu dostanete ne moc dobrou pizzu, boloňské špagety a „turistickou musaku", sestávající převážně ze samých brambor a nepatrného množství mletého masa.

V poslední době lze narazit stále častěji na restaurace, kterým Řekové říkají „koultouriárika", a které nabízejí řeckou „nouvelle cuisine" s širokou nabídkou zahraničních vín. Většinou ale zjistíte, že jde o snobskou záležitost a jídlo za ty peníze nestojí (20-30 € na osobu). Výjimky jsou uvedeny v textu průvodce.

Až si budete vybírat restauraci, pak nejlepší je následovat domorodce a všímat si, kam sami nejradši chodí. Jak si všimnete, v Řecku se jí dost pozdě, vzdor evropským normám omezující pracovní dobu. Řekové obědvají od dvou do půl čtvrté odpoledne, večeří od devíti do jedenácti večer. Najíst se můžete i dřív, ale v tom případě budete obslouženi jako turisté. Hezké prostředí není vždy spolehlivým ukazatelem kvality jídla; často vás výtečnou kuchyní překvapí i obyčejná paluša. Dobrým znamením je, když vám číšník bez říkání přinese karafu s vychlazenou vodou a nenutí vás, abyste si objednali drahou minerálku.

V turistických oblastech si dávejte pozor, aby vám číšník nepřinesl, co jste si neobjednali, a nenechte si vnutit, co nechcete. I když ve všech zařízeních jsou povinné registrační pokladny, bývá na účtenkách obvykle jen výsledná cena, a požádáte-li o účet s rozepsanými položkami, bude jen v řecké abecedě. Jsou-li na jídelníčku ceny, pak zaplatíte tu uvedenou v pravém sloupci (vyšší), do které je již započítána řecká DPH a příplatek za obsluhu. Věnujete-li číšníkovi spropitné ve výši asi deseti procent, bude to brát jako skutečný projev chvály.

Chléb se platí zvlášť, ale jeho konzumace není povinná; není-li započítán do kuvertu, máte právo ho vrátit zpět a neplatit za něj. Číšník nad tím možná bude kroutit hlavou, ale řecký chleba někdy chutí připomíná piliny a skutečně není třeba za něj platit.

Děti jsou v restauraci vždy vítány, ať je den nebo noc, a personálu vůbec nevadí, když skotačí mezi stoly nebo se honí za kočkami, které jsou v restauracích běžným jevem. Nic ale kočkám nedávejte, ostatně na zdi bývá upozornění, abyste kočky nekrmili. Jsou to polodivoká bezprizorní zvířata, a když vás poškrábou, musíte si nechat píchnout protitetanovou injekci.

Estiatória

Restaurace v Řecku lze rozdělit zhruba na dva typy: estiatória nebo taverny. Rozdíly nejsou velké - estiatório najdete spíš ve větších městech a vaří se tu pracnější jídla zvaná majierftá (doslova „vařená"). Tyto starosvětské restaurace, otevřené dlouho do večera a vydělávající jen malé marže, jsou už dnes čím dál vzácnější (někdy se jim také říká inomajiría).

Na jídelníčku v estiatóriu obyčejně najdete zapékaná jídla, jako je musaka, pastítsio, dušené maso a zvěřinu, jako je kokinistó a stifádho, jemistá (plněné papriky nebo rajčata), zeleninová jídla, například ladherá a zapékané maso a ryby. Je běžné, že host přijde do kuchyně a ukáže na jídlo, na které má chuť.

Hotová jídla se vaří hned ráno a to je důvod, proč vám často jídlo majifreftá donesou vlažné nebo dokonce studené. Řekům to nevadí (ve skutečnosti si myslí, že horké jídlo je škodlivé) a pokrmy, jako je jemistá, se schválně nechávají vychladnout a uležet ve vlastní šťávě. Chcete-li jídlo teplé, musíte to číšníkovi říct, podobně si musíte říct, že chcete málo nebo žádný olej (horís ládhí), ovšem budete vypadat hodně divně, protože Řekové považují olivový olej za základ dobrého trávení.

Dezerty (epidhórpia), jako jsou různé dorty a zákusky, v podnicích typu estiatório nedostanete, jen výjimečně vám nabídnou jogurt nebo sýr. V nabídce je však vždy sezonní ovoce, například vodní melouny, hrozny a podobně. Na podzim se zkuste zeptat, jestli nemají kydóni nebo achládi stó foúrno, což jsou pečené kdoule nebo hrušky se sirupem a oříšky. V tavernách na severu pevninské části Řecka - zejména v Soluni - se můžete setkat s nabídkou sladké krupicové chalvy (smigdhalísios halvás).

Taverny a psistarie

Taverny mohou mít různé varianty, od vytříbených módních podniků až po prajednoduché jídelničky pod rákosovou stříškou u pláže. V té úplně obyčejné taverně vám nabídnou jen základní jídla a kolikrát ani nemají tištěný jídelníček. V těch lepších se setkáte s nabídkou jídel majireftá a dalšími typickými pokrmy, jako jsou mezédhes (předkrmy) nebo orektiká (chuťovky) a tís óras (maso a ryby usmažené nebo ugrilované podle přání). V některých tavernách na pevnině dostanete i zvěřinu (kynígi) - králíka, srnčí a jelení maso a na podzim v lovecké sezoně i křepelky a holoubata. Na horách v blízkosti řek se můžete setkat s nabídkou pstruhů, žabích stehýnek, úhořů a raků.

V podnicích zvaných psistariá se jídlo převážně griluje, a to hlavně jehněčí, vepřové či skopové maso (souhrnně nazývané kondosoúvli), kuřata (kotópoulo skáras), nebo kokorétsi (velká roláda plněná drůbky grilovaná na rožni) - v odlehlých horských vesnicích vám dají jídlo přímo na stůl na kus voskovaného papíru. V psistariu bývá jen omezený výběr mezédhes a salátů, majireftá tu nedostanete.

Řekové nemají ve zvyku dělit jídlo na jednotlivé chody a pokud si výhradně nebudete přát, aby vám předkrm, hlavní chod a salát donesli postupně, přinesou vám všechno naráz. Nejlepší je objednat si po řeckém způsobu různé mezédhes a saláty společně pro celý stůl. Číšníci hostům často doporučují horiátiki saláta, takzvaný řecký salát se sýrem feta, protože je nejdražší. Chcete-li jen obyčejný salát z rajčat nebo z rajčat a okurek, objednejte si domatosaláta nebo angourodomáta. Pro zimní a jarní období jsou typické saláty láhano-karóto (zelný s karotkou) a maroúli (hlávkový salát).

Z mezédhes jsou nejznámější tzatzíki (jogurt s česnekem a okurkou), melitzanosaláta (lilkové pyré), kolokythákia tiganitá (cuketa v těstíčku) nebo melitzánes tiganités (lilek v těstíčku), jígandes (bílé fazole v pálivé tomatové omáčce), tyropitákia nebo spanakópites (taštičky se špenátem nebo sýrem), revythókeftedhes nebo pittaroúdiha (cizrnové placičky), okhtapódhi (chobotničky) a mavromátika (fazolky vigna).

Z masových jídel je nejtypičtější souvláki (špízy) a brizóla (hovězí nebo vepřová kotleta), často z masa z místního chovu. Vepřové maso (hirinó) je zpravidla lepší a levnější než telecí (moskharísio). Ovšem nejlepší souvláki je z jehněčího masa (arnísio). V grilovací restauraci psistaria si lépe pochutnáte na masitějším jehněčím plecku (kopsídha) než na kostnatých žebírkách (païdhákia). Jehněčí pečeně (asní psitó) a kůzle na rožni (katsíki stó fournó) dostanete obvykle spíše v estatiatóriu. Dobré a levné jsou keftédes (kuličky z mletého masa), birféki (karbanátky) a pikantní domácí klobásy loukánikó. V nabídce restaurací je běžně i kuřecí maso (kotópoulo), zejména na grilu, obyčejně pocházející z klecových velkochovů v Ípirosu nebo na ostrově Euboia. Doporučit lze také dušené kozí maso (gídha vrastí) nebo pečenou kozu (katsíki stó foúrno) - kozí maso je velice zdravé a neobsahuje žádné cizorodé látky, jako jsou antibiotika nebo hormony.

V estiatóriích i tradičních tavernách se jako dezert nabízí spíš ovoce než sladké zákusky, i když dnes v tavernách hojně navštěvovaných cizinci dostanete ke kávě i ten dortík.

Ryby a dary moře

Mořskou kuchyni můžete ochutnat hlavně v restauracích zvaných psarotavérnes, ovšem objednat si rybu není jen tak. V létě je nabídka nevalná, ryby jsou většinou mražené nebo dovážené z egyptských a severoafrických chovů. Od konce května až do začátku října je totiž zakázán lov do vlečných sítí a ryby se smí lovit pouze na světlo (grí-grí), s harpunou, do vrší (kýrtos) a na vlasec s háčky (paragádhi). V těchto teplých měsících se uloví jen velmi málo ryb a navíc jsou menší a sušší, a nejlepší jsou s olejem a citronovou šťávou (ladholémono). Na jídelníčku musí být pokrm z mrazených ryb označený zkratkou „kat", „k" nebo jen hvězdičkou.

S ohledem na tyto skutečnosti není marné dát si „obyčejné" místní nebo sezonně migrující ryby. Nejlevnější ryba, která je vždycky v nabídce, je gópes (očnatec), atherína (gavún) a marídhes (modrák ostnonosý), které se jedí celé i s hlavou, nejlépe opečené se solí a citronovou šťávou. Na Dodekanéských ostrovech se loví ryba jermanós (rod Scomberoides), která se sem dostala 90. letech minulého století z Indického oceánu Suezským kanálem; objevuje se na jaře a je dobrá na smažení. Koncem léta nastává sezona gávros (ančovičky) a rardhélles (sardinky), které jsou nejlepší v severovýchodní Egeji. V severní části Egejského moře nebo v okolí Pelionu se na počátku léta loví ryba pandelís nebo sykiós (smuha tmavá), která je velice ceněná, neboť žije na útesech a neživí se na dně, a proto je o něco dražší. Koliós (makrela) je výborná na roštu nebo pečená s omáčkou. Na podzim se setkáte s rybí polévkou zvanou psarósoupa (vývar) nebo kakaviá (jako bujabéza).

Méně ceněné druhy stojí asi 20-30 € (za kg), dražší ryby, jako třeba tsipoúra (parmice nachová), lavráki (mořčák chutný) nebo fangrí (pražman zlatý) přijdou až na 45 € za kilo, jsou-li z volného výlovu. Jestliže je ryba nápadně levná, pak jistě pochází z mořské farmy. Ceny se uvádějí za kilo (takže porce stojí míň) a v restauraci stojí ryby asi dvakrát tolik jako na trhu. Při objednávání ryby si obvykle vyberete rybu ze zaskleného chladicího boxu a necháte si ji zvážit (ryba se kuchá teprve po vážení). Aby vás později nenatáhli, nechte si váhu napsat na papír.

Levnější dary moře (thalassiná), jako jsou kalamarákia (smažené mladé sépie, obvykle mražené) a okhtapódhi (chobotnice) jsou běžně na jídelníčku hlavně v létě, dále se setkáte s různými mušlemi (mýdhia, kydhónia) a krevetkami (garídhes), které nejsou moc drahé. Pozor ale, aby byly čerstvé - zejména mušle mohou být příčinou žaludečních potíží, ba dokonce otravy, zvláště v některých obdobích roku.

Mnoho oblíbených ryb bylo z řeckých moří již vyloveno, a tak je v nabídce často nahrazují různé druhy neobvyklých mořských tvorů, které se dříve objevovaly výhradně v kuchyni chudiny. Například rejnok (platý, seláhi, trígona nebo vátos) se smaží nebo se z něj vaří polévka, dokonce se prodává usušený jako dekorace. Oblíbené jsou i ježovky (ahiní), i když i ty začínají být vzácné - jejich jikry (mají je jen červeně zbarvené ježovky) se jí syrové a jsou považovány za afrodiziakum. V Řecku se prodávají speciální nůžky na otvírání, takže se nepopícháte ostny. Až najdete na pláži hromádku rozbitých „ježčích" skořápek, vězte, že zde Řekové měli improvizovaný piknik.

Vegetariáni

K vegetariánům nejsou řecké restaurace moc přející, a tak si ten, kdo striktně odmítá maso, musí většinou vystačit s různými mezédhes. Jogurt s medem, tzatziki a saláty jsou jistě dobré, ale po nějaké době se přeci jen omrzí. Přející kuchaři často přičinlivě obohatí „vegetariánská"jídla vývarem nebo kousky masa, aby pokrm nebyl tak fádní. V poslední době vegetariánských restaurací přeci jen přibývá, zejména v oblastech navštěvovaných turisty. Jsou uvedeny v příslušných kapitolách průvodce.

Víno

V estiatóriích i tavernách vám nabídnou víno v lahvích a často tu mají i vlastní sudové víno, které se prodává po čtvrt, půl a celých litrech, a donesou vám ho buď ve skleněném džbánu nebo cínových pohárech zvaných kantária. Dnes už nemá každá taverna vlastní víno, jako tomu bývalo dřív, ale zkuste se zeptat, jestli mají víno varelísio (sudové) nebo hýma (čepované). Cena za litr se pohybuje od 3 do 6 či dokonce 8 €. Normální víno bez pryskyřice je prakticky vždycky velmi slušné. Řeckou specialitou je retsina, víno svérázné chuti obsahující borovou pryskyřici, které se dá také koupit jako sudové. Značky Jeorgiadhi ze Soluně, Liokri nebo Malamatina ze středního Řecka (které se často míchá se sodovou vodou) a Cambas z okolí Athén distribuované v lahvích jsou vždy dobré jakosti.

Z bílých lahvových vín prodávaných po celém Řecku jsou dobré a levné značky například Cambas Attikos, Boutari Lac des Roches a bílá vína značky Zítsa a rhodoské víno firmy CAIR (zejména „Moulin" a „2400"), z červených jsou slušná například Boutari Naoussa a Kourtakis Apeila. Ještě lepší a přitom ne moc drahý je Merlot buď Boutari nebo Tsantali, nebo Averof Katoï z Epiru.

Na cestách po ostrovech, kde se pěstuje réva, můžete vyzkoušet místní vína; nejlepším průvodcem milovníka vína je publikace The Illustrated Greek Wine Book od Nico Manessise. Dobrou úroveň mají prakticky všechna vína pocházející z produkce ostrova Límnos; na bílá vína se zde používá alexandrijský muškát, červená a růžová vína se vyrábějí z místní odrůdy límnio. Další vulkanický ostrov Thira produkuje vynikající bílá vína, jako například Ktima Arghyrou a Boutari Nykhteri, právem uznávané je i bílé Gentilini Robola z Kefallonie. Paros (Moraïtis), Naxos a Ikaria (Ktima Karimali Ikariotikos) mají také své dobré značky, v poslední době se i na Krétě kromě stolního Logada začínají prosazovat kvalitní produkty vinařství Economou (Sitía) a Lyrarakis (Iráklion). Na Rhodu stojí za ochutnání Émbonas z alexandrijského muškátu či bílé Villaré výrobce Emery a bílé „2400" ze závodu CAIR.

Červená vína z ostrovů jsou kupodivu jen průměrná (s výjimkou značek Moulin a Emery Cava od CAIR na Rhodu) a lepší je sáhnout po červeném z pevniny. Vinařství Carras na Chalkidiki vyrábí výtečné Porto Carras, výrobce Ktima Tselepou nabízí velmi chutnou směs Cabernet-Merlot. Výtečná červená vína sametové chuti jsou Ktima Papaïoannou Nemea (Peloponés) a Tsantali Rapsani (Thesálie) - mívají je jen v lepších tavernách a vinárnách. Na pevninské části Řecka produkují nejlepší vína známí vinaři Antonopoulos, Tselepos (Mantinia), Spyropoulos a Papaïoannou - v nabídce v taverně můžete objevit i „organické" víno Spyropoulos Orino z Mantinie.

Z dalších malých vinařství, jejichž produkty jsou již dlouho v oblibě, ať už jde o víno červené nebo bílé, jmenujme snad až příliš přeceňovaný Hatzimihali (Atalánti, střední Řecko); výtečné produkty Dhiamandákou (červené i bílé, Náoussa), Athanasiadhi (střední Řecko), Skouras (Argolid) a dva konkurující si vinaři z Lazaridhi (Dhráma, východní Makedonie) - výborný je především jejich Merlot. Uvedené značky přijdou v obchodě tak na 8-11 € za láhev a v taverně na dvojnásobek.

V neposlední řadě se musíme zmínit ještě o „šampaňském" společnosti CAIR na Rhodu, dodávaném ve verzi brut a demi-sec. Není to sice žádný Moët & Chandon, ale láhev stojí necelých šest eur - no nekupte to!

Kavárny, cukrárny, bary

K řeckému stravování neodmyslitelně patří i různé kavárny, bary a podobné podniky. K každém městě i nejmenší vesničce najdete kavárničky zvané kafenía, které jsou doslova řeckou institucí. Dalšími typickými podniky jsou ouzerís, zaharoplastía a barákia.

Kafenío

Kafenío (plurál kafenía) je tradiční řecká kavárna. Podává se tu především „řecká" káva (elliniko, typu mokka) a můžete si ji dát buď skéto nebo pikró (neslazená), métrio (středně sladká) nebo glykó (hodně sladká). V nabídce jsou i alkoholické nápoje, jako například ouzo, brandy (obvykle Metaxa nebo Botrys, tři druhy podle hvězdiček), pivo, čaj ze šalvěje alisfakiá (na ostrovech) nebo tsáï vounoú (na pevnině), limonády a džusy. Velmi osvěžující je káva frappé, rozpustná káva rozmixovaná s ledovou tříští, případně s mlékem a cukrem - i přes francouzsky znějící název je to řecká specialita. Stejně jako ke každé kávě i k frappé dostanete sklenici studené vody. Z nealkoholických nápojů stojí za zmínku pomerančová limonáda Epsa vyráběná v licenci ve Volosu. Zvláštností je velmi osvěžující tsitsibírra (zázvorové „pivo"), se kterou se setkáte jen na Korfu a Paxi. Je to památka na Brity, když obsadili v 19. století jónské ostrovy; vyrábí se z citronové šťávy s přídavkem zázvoru a díky počínající fermentaci má příjemnou nakyslou chuť.

V kavárnách se jídlo jako takové nepodává, dostanete tu jen dobrůtky „na lžičku" neboli glyká koutalioú, což jsou sladké zavařeniny z kdoulí, hroznů, fíků, citrusů či třešní, a tradiční, i když dnes už stále méně obvyklé ipovrýhio, kousek pryskyřice mastix potopené ve sklenici vody jako ponorka - právě tohle to slovo znamená v řečtině.

Podobně jako taverny i kafenía mohou mít různou úroveň, od obyčejných „zahrádek" s plastovými stolky až po atraktivní podniky s pestrobarevnou výzdobou, kovovými stolky a rákosovými křesílky. Je to důležitá řecká instituce a hlavně na vesnicích se kavárny stávají středem společenského života. Člověk by myslel, že řečtí muži tráví celý svůj život právě zde. Řecké ženy v tradičních kavárnách skoro neuvidíte a cizinky si tu mohou připadat - zkrátka jako cizinky. Dokonce i v turistických letoviscích najdete alespoň jednu kavárnu, kterou si muži vyhrazují zásadně jen pro sebe.

V době siesty se někdy kavárny zavírají, ale brzy odpoledne provoz zase začíná a pak zůstávají otevřené až do pozdní noci. V létě je zde nejrušněji mezi šestou až osmou večer, jakmile skončí siesta. To je ta správná chvíle, kdy můžete zajít na ouzo před večeří a vychutnat si západ slunce a večerní chládek.

Ouzo, tsípouro, mezédhes, ouzerís a mezedhopolía

Anýzovka ouzo a podobný nápoj tsípouro (oblíbený hlavně na severu) a tsikoudhiá (Kréta) jsou typické řecké kořalky obsahující až 48 procent alkoholu. Destilují ze zbytků hroznů po výrobě vína a pak se ochucují různými bylinkami, například anýzem nebo fenyklem. Existuje na třicet druhů ouza a tsípoura, za nejlepší se považují kořalky z Lesbu a Samosu, nebo z okolí Zítsy a Týrnavosu na pevnině; podřadnější druhy nejsou tak silné (například rhodoský Fokiali, který má jen čtyřicet procent alkoholu) nebo se do nich přidává melasa či obilný líh.

Až si objednáte ouzo, donesou vám dvě skleničky: v jedné je ouzo a v druhé voda, kterou si přiléváte do ouza, až se kapalina mléčně zakalí. Ouzo se může pít i čisté, ale to vás moc neosvěží, neboť je to opravdu silná lihovina. Stále častěji je zvykem přidávat do nápoje kostky ledu (pagáki), které vám na požádání donesou v misce.

Mnohem jemnější variantou ouza je soúma, oblíbená zejména na Rhodu a Samosu, ale teoreticky všude, kde se pěstuje víno. Jemnost nápoje je ale zrádná - stejně jako u tsípoura stačí dvě až tři sklenky, abyste se s dalšími plány na odpoledne mohli rozloučit.

Až do 80. let platilo, že k objednanému ouzu vám donesli talíř mezédhes: různé sýry, okurka, rajčata a olivy, někdy i chobotnici či dokonce rybičky. Bohužel dnes už se za „ouzo-mezédhes" platí zvlášť a není to nijak levné. Někdy ani nejsou na jídelníčku, ale když si objednáte karafáki (celou láhev), automaticky vám nabídnou i malé občerstvení.

Existují ještě podniky specializující se právě na ouzo a mezédhes, ale ty najdete jen v lepších čtvrtích. Říká se jim ouzerí nebo také tsipourádhika (ve Volosu, Soluni a dalších městech na severu). V některých městech, zejména v Athénách, také narazíte na mezedhopolía, což je v podstatě velké ouzerí. Do těchto podniků stojí za to zajít, neboť je tam velký výběr mezédhes. V opravdu dobrém ouzerí nebo mezedhopolíu máte na výběr několik druhů mezédhes, která předčí oběd či večeři v lecjaké taverně (i když to vyjde o dost dráž). Z nepřeberné nabídky si můžete objednat piklíu (obložený talíř) různé velikosti - nejbohatší a také nejdražší piklía obsahuje různé druhy ryb a mořských tvorů. V jiných podnicích se vzhledem k jazykové bariéře praktikuje způsob, kdy číšník přinese velký tác neboli dhískos s kompletní nabídkou a host si vybere podle přání a chuti.

Sladkosti, snídaně, káva

Až vás bude honit mlsná, můžete zajít do řecké cukrárny neboli zaharoplastía. Je to něco mezi kavárnou, bufetem a pekařstvím, dostanete tu kávu, alkoholické nápoje, jogurt s medem, pečivo a zákusky.

Ty lepší cukrárny mají ohromný výběr pečiva, čokoládových a smetanových dortů, přeslazených medových cukrovinek řecko-tureckého původu, jako je baklava, kataïfi (závitek s medem a sekanými ořechy), loukomádhes (smažené pečivo z koblihového těsta sypané skořicí a polité sirupem), galaktoboúreko (moučník z krupicového těsta s vanilkovým krémem) a tak dále.

Milovníci mléčných produktů si přijdou na své v mléčném baru, kterému se říká galaktopolío. Tady můžete ochutnat ryzógalo (mléčná rýže), kréma (puding) nebo domácí jaoúrti (jogurt) - nejlepší je provio (z ovčího mléka).

Zmrzlina se prodává hlavně ve zmrzlinářství (gelaerie) a bývá velmi dobrá, skoro k nerozeznání od italské. Jeden kopeček (baláki) stojí 1-1,50 €, můžete si dát zmrzlinu v kalíšku (kypelláki) nebo kornoutku (konáki), případně se šlehačkou (santí) nebo oříšky. Balené „nanuky", jako například značky Delta nebo Evga jsou celkem průměrné, i když Skandalo a Nirvana jsou výborné. Nápis „PAGOTÓ POLÍTIKO" nebo „KAÏMÁKI„ označuje obchod s tureckou zmrzlinou. Ta je stejně dobrá jako italská, ba mnohdy ještě lepší.

Cukrárny galaktopolía i zaharoplastía jsou podniky spíše rodinného typu a dostanete tu často i kontinentální snídani s takzvaným méil me voútyro (hrudky másla polité medem) nebo marmeládou různých druhů a k tomu čerstvý chléb nebo friganiés (tenké topinky). Tady je taky šance dostat čaj vzdáleně připomínající britský typ, většinou pytlíkový ze Srí Lanky nebo Madagaskaru louhovaný v kovové (ó hrůzo) konvici.

Nabídnou-li vám kávu „Nes" (café), vězte, že je to jakákoliv rozpustná káva bez ohledu na značku; většinou je dost děsná, citlivé osoby po ní dokonce může bolet hlava a u domorodců není příliš v oblibě. I v malém městečku vždy najdete alespoň jednu šmrncovní kavárnu s nabídkou různých druhů káv - filtros nebo galikos (překapávaná), cappuccino či espresso - ovšem za světové ceny. Zajímavou novinkou je freddoccino, mražená káva typu frappé, základem však není rozpustná káva, ale mocca nebo espresso. Mimo větší města je trochu problém narazit na dobrou kavárnu, kde dělají jinou než rozpustnou kávu.

Bary, pivo, stolní voda

Bary (mn. č. barákia) jsou v celém Řecku běžným jevem a mohou mít různou podobu - od kavárniček pařížského typu či španělských bodeg až po plážové kokteilové bary, kde celý den hraje hudba nebo je puštěná televize. Najdete tu i originální stylové podniky v klasicistních budovách nebo bývalých továrnách, podobné, s jakými se můžete setkat třeba v Londýně nebo ve Španělsku, se západní hudbou (většinou techno, dub, ambient).

V barech a podobných podnicích je pití dražší než v kavárnách - drink přijde tak na 5-8 €. Pivo se čepuje v několika druzích, většinou zahraniční značky vyráběné v licenci v některém z mála pivovarů ve středním Řecku. Z řeckých piv je oblíbené například světlé pivo Mythos, prodávané v typických zelených lahvích, ležák Vergina vyráběný v Komotiní, který je k dostání hlavně v Makedonii a na Chalkidiki, plechovkové Pils Hellas a v neposlední řadě i znovu vyráběné lahvové pivo Fix (nejstarší řecké pivo, vyráběné od roku 1864), které bylo do 80. let, kdy se na čas přestalo vyrábět, jediným řeckým pivem. V Athénách existuje také minipivovar Craft; vaří se zde dobré pivo typu pilsner a lager, ale není všude běžně k dostání.

Z licenčních piv se dá pít Konenberg 1664 a Kaiser (světlé i tmavé). K nejlevnějším patří břečkovitý Amstel a stále méně dostupný kvasnicový Henninger; nicméně i sami Nizozemci prohlašují, že zdejší Amstel je lepší než v Holandsku. Vyrábí se tu i sedmistupňové pivo typu bock. Heineken, kterému se stále říká „prássini" podle zelené láhve, i když v zelených lahvích se prodává i Mythos, má pro mnohé až příliš říznou chuť. V luxusních turistických střediscích bývá k dostání dovážené německé pivo, jako například Bitburger, Fisher a Warsteiner, také několik britských značek. Vězte, že třetinkové plechovky jsou o mnoho dražší (a ekologicky problematičtější) než pivo ve vratných půllitrových lahvích. Na trajektech či vzdálených ostrovech se však bohužel jiné pivo neprodává.

Minerálky a stolní vody se prodávají obyčejně v pet lahvích o obsahu půl nebo jednoho a půl litru. Nejběžnější je voda Loutraki, které si sami Řekové moc nepovažují a raději pijí vodu z Kréty a Epiru. Solidnější podniky se proti neekologickým pet lahvím brání a vodu vám donesou v litrových skleněných lahvích. Jedinou bublinkovou vodou (aerioúho) v Řecku je značka Souroti.

Řecké pobřeží nabízí nekonečné možnosti pro vodní sporty, jako třeba windsurfing, k němuž si můžete půjčit výbavu v mnoha půjčovnách, nebo stále oblíbenější vodní lyžování a parasailing. Na souši je nejoblíbenějším rekreačním sportem turistika, zejména v horských oblastech. V zimě si můžete zalyžovat v některém z desítky neprávem pomíjených lyžařských středisek.

Z diváckých sportů se v Řecku těší mimořádné popularitě fotbal a basketbal a hned po nich volejbal. Řada sportovišť byla při příležitosti olympijských her v Athénách v roce 2004 opravena, což zajisté přispělo k rozvoji řeckého sportu.

Vodní sporty

V celém Řecku má masovou oblibu windsurfing, a nelze se ani divit, že řečtí reprezentanti získali na olympijských hrách zlaté a stříbrné medaile. Všude se najde nějaká pláž nebo zátoka vhodná i pro začátečníky a v některé ze stovek půjčoven si můžete zapůjčit prkno.

Nejlepší podmínky najdete u Vassilikí na ostrově Lefkáda, Kefalu na Kosu, na Zakynthosu, na západě ostrova Naxos, v Kokkari na Samosu a na řadě míst na Lesbu, na západním pobřeží Korfu, na mnoha místech na Krétě a u Methóni na Peloponésu. Půjčení prkna není drahé, asi 10-15 € na hodinu, při delším půjčení jsou slevy. K dispozici jsou i instruktoři.

V rekreačních střediscích si můžete půjčit i vodní lyže. Oproti cenám jinde ve Středomoří je to velmi levné, dvacet minut stojí asi 25-30 €. Na plážích si také můžete vyzkoušet parasailing (řecky parapént), ceny začínají na 30 eurech.

Stálý vítr, dobré podmínky na moři a velké množství přírodních kotvišť činí z Řecka vynikající místo pro jachting. V mnoha letoviscích si můžete půjčit malé plachetnice a motorové čluny. Nejpříjemnějším a nejlevnějším obdobím pro plavbu je jaro a léto, ale od konce do začátku září vane vítr zvaný meltémi, který leckomu mohou způsobit mořskou nemoc a v létě stojí půjčení člunu až třikrát víc než mimo sezonu.

Kvůli drancování potopených antických památek platí v Řecku přísná omezení pro přístrojové potápění, i když v poslední době se situace zlepšila, a jak na pevninské části, tak na ostrovech fungují stovky potápěčských center, především na Dodekanéských a Jónských ostrovech, na Kykladách a na Krétě. Jeden ponor přijde nejméně na 40 €, možné jsou různé druhy kurzů. Více aktuálních informací získáte u řeckého svazu potápěčských center (tel.: 210 92 29 532 nebo 210 41 18 909) Hellenic Federation of Underwater Activities (tel.: 210 98 19 961). Užitečné informace najdete také na webových stránkách www.stranypotapecske.cz.

Řecko má i své divoké řeky, zejména na Peloponésu, ve středním Řecku a v Epiru, takže si zde přijdou na své i milovníci raftingu a jízdy na kajaku. V blízkosti sjízdných částí řek určitě najdete alespoň jednu společnost nabízející sjíždění řek.

Lyžování

Lyžování je v Řecku poměrně novinkou. První centrum na hoře Parnassós začalo fungovat v 50. letech jako rekreační středisko pro pracovníky bauxitových dolů. Kvůli globálnímu oteplování jsou sněhové podmínky v jižněji položených střediscích nevyzpytatelné a lyžařská sezona je poměrně krátká. V řeckých horách najdeme přes deset lyžařských středisek, a přestože podmínky nejsou zrovna prvotřídní, pobyt je velmi příjemný, se všemi vymoženostmi rozvinuté infrastruktury. Cenově se pobyt na horách blíží severní Evropě: půjčení lyží a bot stojí asi 25 € na den, denní permanentka 15-25 €. Lyžařská sezona trvá od začátku ledna do začátku dubna, někdy jsou podmínky příznivé i několik týdnů v prosinci a koncem dubna. Lyžařské zájezdy do Řecka zatím žádná cestovka nepořádá, ale když se vypravíte na hory sami, můžete si užít příjemný víkend mezi samými Řeky, prostě žádná snobárna.

Nejlépe vybavená střediska jsou Kelária-Fterólakkas na bájné hoře Parnassós poblíž Delf. Problémem je, že vleky často stojí kvůli velkému větru. Dalšími významnými centry jsou Vórras (hora Kaïmaktsalán) u Édhessy, Veloúhi (hora Tymfristós) u Karpeníssi ve středním Řecku, Helmós poblíž Kalávryty na Peloponésu a Vérmion v blízkosti Náoussy v Makedonii.

Turistika

Nejlepší způsob, jak poznat zapadlé kraje Řecka, je pěší turistika. Detailní popisy různých tras v horách a zajímavých lokalitách na pevnině i na ostrovech najdete v turistických průvodcích Rough Guides nakladatelství JOTA.

Fotbal a basketbal

Fotbal je v Řecku rozhodně nejpopulárnějším sportem, ať počtem diváků nebo těch, kteří ho sami hrají. K nejlepším klubům Řecka patří Panathanaïkos a AEK z Athén, Olympiakos z Pírea a soluňský PAOK. Známé jsou také Xánthi a krétský Ofi. Fotbalové zápasy se hrají obvykle ve středu večer a v neděli odpoledne hlavně v zimním období, od září do května. Na podzim se vám možná poštěstí zhlédnout některý zápas evropské soutěže (European competition).

Národní basketbalový tým patří k nejlepším v Evropě a v roce 1987 vyhrál Mistrovství Evropy.

Adresy: Názvy ulic jsou v genitivu a bez dalšího označení, jako například „ulice" „třída" a tak podobně. Číslo domu následuje za názvem ulice, u náměstí (platia) a třídy (leofóros) se číslo píše před názvem. Poštovní směrovací čísla jsou pětimístná a píší se před název obce, podobně jako u nás.

Smlouvání: V obchodech v rekreačních střediscích není smlouvání běžné, ale někdy můžete usmlouvat cenu ubytování v soukromí nebo hotelu mimo sezonu, nebo také při pronájmu auta, zejména na delší dobu. Také u služeb, jako jsou opravy obuvi, hodinek či fotoaparátů, nemusí uvedené ceny platit striktně.

Departure tax: „Výstupní poplatek" se platí u všech mezinárodních trajektů - v současné době je to 10 € na osobu a za auto nebo motorku. Obvykle (ale ne vždy) je zahrnut do ceny jízdenky. Do států, které nejsou členy EU, je poplatek 19 € na osobu a někdy se dokonce vybírá dvakrát (při vstupu a výstupu z lodi). Také na letišti se platí odletová taxa ve výši 12 € do zemí EU a 22 € do zemí mimo EU a bezpečnostní taxa ve výši 3,20 €, ale i tyto poplatky jsou obvykle zahrnuty v ceně letenky. U regionálních spojů (například na trase Léros-Astypálea) se odletová taxa někdy neplatí.

Kromě toho existuje zvláštní poplatek, kterému se říká spatósima, a je zahrnutý do ceny letenky při odletu z Athén (7,79 € do Řecka a 10,30 € mimo Řecko).

Elektrická energie: Napětí v elektrické síti je 220 voltů. Zásuvky - kterých je málokdy dostatečný počet - jsou dvoukolíkové a použitelné pro naše přístroje.

Fotografování: Filmy Fuji a Kodak jsou celkem levné a není problém si je nechat vyvolat. Běžně se tu prodávají i filmy pro kazety APS i Kodak a Fuji na diapozitivy, ale ty si raději nechte vyvolat doma. Dostanete tu také paměťová média pro digitální fotoaparáty.

Prádelny: Řecky se prádelny řeknou plindíria a najdete je hlavně ve velkých městech. Někde si můžete nechat prádlo vyprat, cena je asi 8-10 €. U apartmánů bývají šňůry na prádlo a vany na praní prádla. V hotelu nevidí rádi, když používáte k praní prádla umyvadlo v koupelně, protože by se mohlo utrhnout. Když už, použijte sprchový kout.

Čas: Letní čas začíná poslední neděli v březnu ve 2.00, kdy se ručičky posunou o hodinu dopředu, a končí ve dvě hodiny ráno poslední neděli v říjnu, kdy se ručičky posunou o hodinu zpátky. Dejte si na to pozor, neboť veřejné sdělovací prostředky se o tom příliš nezmiňují a spousta návštěvníků tak každý rok zmešká letadlo nebo trajekt. Řecký čas je o hodinu napřed před naším.

Spropitné: Účet v restauraci zahrnuje i poplatek za obsluhu. Se stále se zvyšujícími cenami jídla, pití a služeb už upadá zvyk dávat velkorysé spropitné. Pokud chcete odměnit obsluhu spropitným, obvykle postačí zaokrouhlit částku na účtu. Jestliže se setkáte s mimořádnou pohostinností, nesnažte se ukázat svou spokojenost přemrštěným spropitným, neboť to působí urážlivě.

Toalety: Veřejné toalety najdete nejčastěji v parcích nebo na náměstích, často v podzemí. Případně můžete zkusit autobusové nádraží. Mimo turistické oblasti jsou řecké záchody dost špinavé a nejlepší je používat ty v restauracích a barech.

Pozor: v celém Řecku se toaletní papír nesmí házet do záchodové mísy, ale odkládá se do příslušných nádob.