Mongolsko je pohádkovou zemí s rozlehlými pláněmi, kolísavým klimatem a mimořádnou přírodou. Podnebí je zde občas velmi drsné včetně krutých mrazů, takže i uprostřed léta může přijít překvapivá sněhová sprška. Cestovatele zde vůbec čeká mnoho nepředvídaných překážek, jako je třeba brodění přes rozvodněné řeky. Mongolsko leží severovýchodně od pohoří Pamír, nad horami Ťan-Šan, a zahrnuje tak velké horské hřebeny, jako jsou Altaj, Chentí nebo Changaj, které se tyčí nad rovinatými pastvinami a pouštěmi. Tak jako celá střední Asie je i Mongolsko chráněno díky pásu vnějších hor před monzuny, které ovlivňují klima přímořských asijských států. Samotná země, vytvářející ostrý kontrast s oblohou, se táhne od obzoru k obzoru v široké škále barev, které označují hlavní vegetační pásma: na jihu najdete šedozelenou štěrkovitou půdu pouště Gobi, přecházející v hnědozelené odstíny stepí a pastvin s obnaženými skalnatými pahorky, zatímco dále na severu a západě se tyčí vysoké hory s trvalou sněhovou čepicí, jejichž úbočí jsou porostlá jedlemi, borovicemi a smrky.

 

Větší část rozlohy Mongolska je situována do oblasti náhorní planiny střední Asie, kde se nacházejí prameny či horní tok říčních systémů Sibiře, Arktidy, Číny a Pacifiku, stejně jako uzavřený vodní systém střední Asie. Podobně jako v ostatních částech střední Asie zde můžete najít soustavu diametrálně odlišných geografických prvků. Příčinou je zejména fakt, že jde o prastaré vyprahlé území (dno někdejšího vnitrozemského moře, které zaniklo před více než 200 miliony let) s průměrnou nadmořskou výškou 1580 metrů. Celá náhorní planina byla vyzdvižena do výše postupným působením geologických procesů, jejichž výsledkem je nyní značně erodovaná hornatá krajina se zasněženými horskými hřbety, zalesněnými úbočími, otevřenými stepními planinami, které přecházejí do polopouště Gobi a studených, písčitých pouští v jižní části Mongolska.

 

Celá střední Asie je chráněna řetězem vnějších hor před monzuny vanoucími z oceánské Asie. Převažují zde tedy studené větry, přicházející od severozápadu. Tyto okolnosti učinily z Číny po mnoho milionů let šťastného příjemce úrodné spraše, pocházející z mongolské půdní eroze.

 

Země leží mezi 42. a 52. rovnoběžkou severní šířky a mezi 87. a 119. poledníkem východní délky. Od východu k západu se Mongolsko táhne v délce 2392 kilometrů, zatímco od severu k jihu měří 1259 kilometrů. Celková rozloha činí 1 564 116 km², což je téměř trojnásobek rozlohy Francie a přesně dvacetinásobek rozlohy České republiky (pozn. přek.). Jde o pátý největší asijský stát.

 

Mongolsko sousedí na severu s Ruskem (délka hranice 3543 km), zatímco na západě, jihu a východě se za jeho hranicemi rozkládá Čína (4677 km). Mongolsko je tak zemí, sevřenou ve vnitrozemí, přičemž nejbližším bodem mořského pobřeží je čínský přístav Tianjin (Tchien ťin).

Západnímu Mongolsku dominuje pohoří Mongolského Altaje. Toto horstvo je pokračováním sibiřského pohoří Altaj a táhne se jihovýchodně od vrcholů hor Tavan Bogd, ležících v místě, kde se na západě sbíhají hranice Mongolska, Číny a Ruska. Mongolský Altaj je na jihozápadě ohraničen čínským regionem Dzungaria, zatímco na severovýchodě jej lemuje nízko položená jezerní oblast. V oblasti pohoří Tavan Bogd je silné zastoupení ledovců, z nichž největší je Potanin, který měří na délku 19 kilometrů. Jižní části země dominuje poušť Gobi, která však není skutečnou pouští, neboť skýtá obživu stádům velbloudů, ovcí a koz. Zhruba třetinu celkové rozlohy zaujímá zvlněná step, jejíž obyvatelé již dlouhá staletí žijí stylem pasteveckého nomádství. Pastviny východních plání jsou domovem statisíců migrujících gazel. Četná mongolská jezera skýtají vody s obsahem léčivých minerálů a blahodárně působící bahno. Celá země je poseta množstvím vřídel a pramenů, které tvoří jeden z místních přírodních divů. (Viz Příloha č. 3, Minerální prameny a studánky.)

 

Zhruba 63 % mongolského území spadá do oblasti trvale zmrzlé půdy, přičemž asi 30 % zamrzá vzhledem ke sporadickému příkrovu půdy a kamení až do hloubky pěti a více metrů. Západní polovina země je oblastí intenzivních horotvorných procesů a seismické aktivity, z čehož vyplývá frekventovaný výskyt slabších otřesů půdy. Velká zemětřesení proběhla v letech 1957 (Gobijský Altaj) a 1967 (Mogod), ale vzhledem k nomádskému způsobu života a řídkému osídlení byly škody na majetku a ztráty na životech velmi vzácné. Na jihovýchodní hranici s tzv. Vnitřním Mongolskem, náležejícím pod čínskou správu, se nachází vulkanická planina Dariganga s kužely vyhaslých sopečných kráterů.

Zhruba dvě třetiny rozlohy země představují horstva. Mezi hlavní pohoří patří zejména Altaj a Changaj, které se táhnou od severozápadu k jihu, a protínají tak severní část středního Mongolska. Tyto lesnaté a hornaté oblasti jsou poměrně dobře zavodněné a obklopují je horské louky a rovinaté pastviny. Od západních hor se otevírá široký pruh stepi, která se táhne k jihovýchodu a na jihu přechází v polopoušť. Pohoří Sajan označuje hranici mezi Mongolskem a ruskou Sibiří, která vede severně od jezera Chövsgöl, zatímco horský masiv Chentí prochází severně od hlavního města střední částí severovýchodního regionu. Jižní část pouště Gobi zahrnuje slavné hory Gurvansajchan („Tři krásky"), jejichž jedno údolí ukrývá drobný ledovec umístěný v překvapivé lokalitě alpínské pustiny. Tento zmrzlý sníh, nahromaděný podél chráněného koryta řeky Jolyn Am, neroztaje zpravidla ani během horkých letních měsíců.

 

Nejvyšší hora Mongolska, Chüjten Úl, „Studená Hora" (4374 m), se nachází v masivu Tavan Bogd pohoří Altaj. Druhý nejvyšší vrchol země, Mönchchajrchan (4204 m), se tyčí na rozhraní dvou ajmagů - Chovdského a Bajan-Ölgíského. Díky jejich odlehlosti představují obě hory skvělou výzvu pro ty nejobratnější horolezce. Gobijský Altaj představuje pokračování Mongolského Altaje. Toto pohoří se táhne jihovýchodně v délce 700 kilometrů, přičemž se jeho výška plynule snižuje, aby nakonec splynulo s pouští Gobi. Nenajdete zde však žádné ledovce ani sněhová pole. Nejvyšší vrchol tohoto masivu, Ich Bogd (3957 m), se nachází v Bajanchongorském ajmagu.

 

Pohoří Changaj je prameništěm největších mongolských řek, které plynou severním směrem. Horské hřbety, táhnoucí se severně a severovýchodně, vytvářejí rozvodí mezi Severním ledovým oceánem a středoasijskou pánví. Svahy porostlé břízami a modříny klesají od sněhem pokrytých hřebenů až k pěkným pastvinám. Příkré a rozeklané vrcholky zahrnují štít Otgontenger (4021 m), nejvyšší bod pohoří, který stojí na západním okraji Dzavchanského ajmagu a kromě věčného sněhu se pyšní také ledovcem.

 

Třetím pohořím v pořadí podle významu je zaoblené horstvo Chentí, které se táhne v délce 200 kilometrů od hlavního města až k severní hranici Mongolska a tvoří součást rozvodí mezi Severním ledovým a Tichým oceánem. Nejvyšším bodem je Asralt Chajrchan (2800 m), tyčící se nějakých 60 kilometrů severně od Ulánbátaru.

Voda je v Mongolsku rozdělena dosti nerovnoměrně - větší část je soustředěna v jezerech a řekách v severozápadní části země. Nízko položené území mezi Mongolským Altajem a pohořím Changaj bývá často nazýváno „Proláklinou Velkých jezer", třebaže technicky vzato o žádnou proláklinu nejde, protože oblast není položena pod úrovní hladiny moře. Celé území měří na délku zhruba 600 a na šířku 250 kilometrů.

 

V nejníže položeném a zároveň nejsevernějším místě prolákliny se nachází jezero Uvs, největší slané jezero v celém Mongolsku (jeho plocha činí 3350 km²). Toto jezero je s maximální hloubkou 20 metrů relativně mělké a jeho hladina leží ve výšce 759 metrů nad mořem. Severovýchodní výběžek jezera se již nachází na ruském území. Tato oblast s množstvím dalších menších jezírek je pokryta písčitou půdou typickou pro poušť Gobi a najdete zde také nejseverněji položené písečné duny na světě.

 

Jezero Chövsgöl, nejhlubší jezero v zemi (282 m), představuje zároveň největší sladkovodní nádrž v zemi. Do jezera přitéká více než 90 řek, ale opouští jej pouze jediná - řeka Egín gol (475 m), která tvoří přítok řeky Selenge, která pak vtéká do sibiřského jezera Bajkal. Tato nádrž je největším rezervoárem sladké vody na světě a prostřednictvím řek Angara a Jenisej je spojena se Severním ledovým oceánem. Jezero Chövsgöl je celkově druhou největší vodní plochou Mongolska (2760 km²; délka 136 km).

 

Nejníže položeným místem země je malé jezero Chöch Núr (560 m nad mořem), ležící ve Východním (někdy též Dornodském) ajmagu nedaleko od hranic s Čínou. Další významné jezero, Bajr (rozloha 615 km²; průměrná hloubka 10 m), leží při jihovýchodní hranici s Čínou. Přestože se nachází ještě na mongolském území, nebrání tento fakt čínským rybářům v četných pytláckých výpravách za zdejšími rybami. Všechna mongolská jezera v zimě zamrzají.

Na hornatém severozápadě pramení velké mongolské řeky, které následně odtékají buď do Severního ledového oceánu nebo do Pacifiku. Zemi tak rozděluje linie mezi dvěma úmořími, přičemž menší říčky na jihu mizejí do ztracena na vyprahlých planinách. V Mongolsku je dohromady asi 3800 řek v celkové délce kolem 67 000 kilometrů. Mezi největší řeky, protékající uzavřenou a bezodtokou středoasijskou pánví, patří Chovd (593 m), tekoucí od pohoří Tavan Bogd k jezeru Char Núr, a také západomongolská řeka Dzavchan (808 km), tekoucí od hor Changaj západním směrem přes pouštní pláně až do jezer Ajrag Núr a Chjargas Núr.

 

Řeka Delgermörön (445 m) pramení v horách poblíž jezera Chövsgöl, aby se spojila s řekou Selengou (celková délka toku 1024 km, z toho 615 na mongolském území), jejíž vody pak směřují do sibiřského jezera Bajkal a posléze do Severního ledového oceánu. Mezi další přítoky Selengy patří Orchon, tekoucí poblíž někdejšího hlavního města Karakorum, a Túl, protékající novou metropolí, Ulánbátarem. Orchon (1124 km) pramení v pohoří Changaj, zatímco Túl (704 km) začíná svou pouť v horstvu Chentí.

 

Mezi největší řeky ústící do Tichého oceánu patří Onon (298 km na území Mongolska), pramenící v pohoří Chentí a vlévající se za hranicí s Ruskem do řeky Šilka, která se posléze na rusko-čínské hranici mění na soutoku s Argunem na řeku Heilongjiang (Amur). Dále sem ještě patří řeka Cherlen (1090 km), která rovněž pramení v pohoří Chentí a teče do jezera Dalaj Núr (Hulun) v Číně. Řeka Chalchyn Gol (233 km) protéká přes jezero Buir rovněž do jezera Dalaj Núr, které je s výjimkou suchých let spojeno s řekou Heilongjiang (Amur) prostřednictvím říčky Ergun.

 

Všechny mongolské řeky v zimě zamrzají na dobu pěti nebo šesti měsíců, přičemž průměrná tloušťka ledového příkrovu se pohybuje kolem jednoho metru. Horské řeky zůstávají pod ledem až do půlky května, zatímco toky na pláních rozmrzají o měsíc dříve. Jarní záplavy způsobené tajícím horským sněhem se objevují v dubnu a v květnu, zatímco k dalším záplavám, vyvolaným intenzivními přívalovými dešti, dochází v červenci a v srpnu.

Písečné duny pokrývají asi 10 % rozlohy Mongolska, ale větší část pouště Gobi tvoří spíše štěrkovitá krajina porostlá zakrslými křovisky a posetá roztroušenými jezírky se slanou i sladkou vodou. Letní náhlé záplavy se rozlijí po zdejším nepropustném povrchu a vytvoří tak dravé bystřiny, které jsou schopné vyhloubit v pouštní krajině až metr hluboké odtokové kanály, na jejichž konci se voda zpravidla vsákne do půdy. Tato vyschlá řečiště představují značné nebezpečí i pro terénní automobily.

 

Zaaltajská Gobi, ležící mezi Gobijským Altajem a hranicí s čínskou provincií Sin-ťiang, je poslední známou oblastí výskytu mongolského divokého koně tachi, známého také pod názvem kůň Převalského, který sem byl vysazen ze zahraničních chovů (zoologické zahrady, rezervace a soukromí chovatelé), když jeho zdejší původní zástupci zcela vyhynuli. V tomto regionu se rovněž můžete setkat s divokými osly (chulan) a vzácnou antilopou sajgou tatarskou, kteří žijí pouze na území jihozápadního Mongolska.

Mongolsko se vyznačuje extrémním kontinentálním klimatem s velkými teplotními rozdíly - můžete zde tedy očekávat horká léta a velmi chladné zimy. Země leží v samém srdci pevninské Asie, daleko od všech moří a oceánů, v závětří ochranného prstence okolních hor - všechny tyto faktory značně přispívají ke zdejšímu mimořádně suchému podnebí. Směrem od severu k jihu v Mongolsku značně ubývá oblačnosti, přičemž v jižních oblastech se průměrná roční doba slunečního svitu pohybuje kolem 3200 hodin (to je zhruba dvakrát více než v ČR, pozn. přek.). Z tohoto důvodu si také Mongolsko vysloužilo přezdívku „země modré oblohy". V zimě je pro zdejší počasí určujícím faktorem relativně setrvalá oblast vysokého tlaku nad severozápadním Mongolskem - výsledkem těchto podmínek je malá oblačnost, řídká nebo žádná sněhová pokrývka a velký mráz. Na jaře se nad mongolským územím střetávají teplé větry vanoucí od jihu se studenými fujavicemi směřujícími od Severního ledového oceánu, což má za následek větrné počasí s častými písečnými bouřemi.

 

Vítr se silněji opírá do zdánlivě neobydlených jižních oblastí, jejichž pláně jsou bičovány mimořádně silnými písečnými bouřemi, které dokáží převrhnout i jurtu. Změny počasí jsou náhlé a neočekávané - bouře přicházejí často bez jakéhokoli varování.

 

Roční srážkové úhrny se v horách pohybují přes 500 mm, ve stepích je to 200-300 mm a v poušti Gobi pouhých 150 mm; zhruba dvě třetiny až tři čtvrtiny ročních srážek spadne v podobě deště během tří teplých letních měsíců, zatímco podzim je zde velmi chladný a suchý. Největšími srážkami se může pochlubit Chentíský a Chövsgölský ajmag. Močály v horských oblastech někdy představují vážnou překážku letního cestování, zatímco všude jinde je naopak častým jevem vyprahlá půda, sužovaná nedostatkem srážek a nízkou hladinou spodních vod. Vysokohorské oblasti bývají od října do dubna pokryté sněhem, který však v ostatních oblastech neznamená téměř žádnou závlahu, protože rychle taje a pak se vypaří nebo je rozprášen větrem. Nejvážnější hrozbou pro zvířata je klimatický fenomén dzud, který během krutých zim způsobuje velké ztráty dobytka.

 

Nejchladnějším měsícem roku je leden, kdy se průměrná teplota v údolích pohybuje kolem -5 °C, zatímco na poušti Gobi je to „jen" -20 °C. Nejnižší teplota zaznamenaná na mongolského území je -55 °C a byla naměřena u jezera Uvs v severozápadní části země. Nejteplejším měsícem je červenec, kdy se v horách pohybuje průměrná teplota kolem 15-20 °C, zatímco na rovinatém jihu dosahuje výše 20-25 °C. Maximální naměřená teplota 40 °C byla zaznamenána v obci Sajnšand v oblasti pouště Gobi.

 

Důležitým důsledkem mongolského podnebí s jeho tuhými zimami, pozdním jarem a brzkými podzimními mrazíky je krátká vegetační doba, která je omezena přibližně na 100 dní od pozdního května do konce srpna. Pokud budete cestovat po Mongolsku v létě, získáte klamný dojem bujné vegetace - tráva vysoká po kolena se vlní od obzoru k obzoru a louky jsou poseté miliony divoce rostoucích květin. Ve skutečnosti však zdejší flóra není zdaleka tak rozmanitá jako třeba v sousední Číně, Sibiři nebo východním Kazachstánu. V Mongolsku dochází vzhledem k nadmořské výšce, profilu krajiny a charakteru větrů ke značnému kolísání teplot v průběhu denního cyklu, kdy rozdíl mezi minimem a maximem může dosáhnout až třiceti stupňů. Můžete zde zažít horké dny, které vystřídá chladná až mrazivá noc - teplota se zpravidla prudce mění s východem či západem slunce.

 

V Mongolsku je nejdelším ročním obdobím zima, trvající od listopadu do března, která je kupodivu zároveň i nejslunečnější částí roku. Ostatně, po většinu roku je zde jasno a slunečných dnů bývá více než 250 v roce. Každé ze čtyř ročních období má své vlastní specifické kouzlo. V zimě je vzhledem k suchým podmínkám příjemně čerstvý vzduch, což platí i tehdy, když vyjde slunce a teplota začne stoupat; při nízké vlhkosti se i tuhý mráz zdá přece jen snesitelnější. Pamatujte, že po západu slunce teplota okamžitě prudce klesá, takže se na noc musíte zachumlat do něčeho opravdu teplého. Jaro bývá chladné, větrné, prašné a velmi proměnlivé. Léto je krátké, horké a spíše deštivé, i když srážek není zase tak moc. Podzim nabízí teplé říjnové dny, které zde patří obecně k nejhezčím - panují ideální teploty a nízko položené slunce kreslí dlouhé jantarové stíny na skalnatých pahorcích, tyčících se nad vyprahlými pastvinami. Celkově vzato, Mongolsko je velmi suchou zemí, jejíž setrvalá modrá obloha vám dopřeje vcelku oprávněný pocit, že jste se ocitli na střeše světa. V každém případě však při plánování cesty nezapomeňte na teplé oblečení, což platí i pro letní období. V zimě, kdy teploty běžně klesají až k minus 30 °C, je pak dobrá výbava životně důležitá.

Hlavními turistickými atrakcemi Mongolska jsou příroda, kočovný životní styl a historická místa spjatá s osobou velkého Čingischána. V posledním desetiletí 20. století otevřelo toto „poslední místo na Zemi" své brány světu dokořán, takže je nyní - s pomocí internetu a letecké dopravy - prakticky za humny.

 

Hlavní turistická sezona probíhá v Mongolsku prakticky pouze v létě (včetně krátkého jara a podzimu) - začátek je v květnu a konec v září (v případě neobyčejně příznivého počasí dokonce až v půlce října).

 

Mongolsko nyní nicméně nabízí také zimní prázdninovou sezonu, kdy je hlavní náplní lyžování na běžkách. Většina lidí by do této země nejspíš nikdy v zimě nejela, ale přesto se jedná o velmi zajímavé období, když ovšem budete mít na paměti, že cestovní možnosti a rozsah služeb je v zimě dosti závislý na počasí. Návštěvníci zimního Mongolska se musí opravdu teple obléci, protože teploty občas klesají až k -35 °C. Ústřední vytápění je přitom v hlavních hotelích a úřadech puštěné na maximum, takže když vejdete dovnitř, čeká vás šok v podobě tropického klimatu. Řešením je obléci do několika slabších vrstev (vlna, bavlna, hedvábí), které je možno v interiéru odložit a při odchodu ven si vzít kožich, teplou čepici a rukavice. I v zimě se v Mongolsku nabízí množství zajímavých aktivit, které činí návštěvu v tomto chladném období atraktivní. V této době je zde opravdu minimum turistů, takže si vás místní lidé budou všude hýčkat, zejména pokud přijedete v době konání novoročních slavností Cagán sar. Zimní cesta do Mongolska však vyžaduje daleko pečlivější plánování. Lákavou aktivitou je také bruslení na zamrzlých řekách. Pokud se chystáte vyrazit na běžky, pak je klíčové opatřit si dobrou obuv a teplé oblečení. Pokud něco z toho opominete, můžete si po příjezdu zakoupit mongolské tradiční oblečení - tlusté plstěné boty a kabátec dél s plstěnou podšívkou. Zimní turistice se věnuje několik cestovních kanceláří (viz oddíl Specializované cestovní kanceláře dále).

V různých oblastech Mongolska se nabízejí zhruba tyto aktivity:

 

• Sever V okolí jezera Chövsgöl můžete jezdit na koni, rybařit, obdivovat divokou přírodu lesů a stepí nebo navštívit obtížně dostupnou etnickou minoritu Cátanů (sobí lidé), která žije ve vigvamech.

 

• Jih V oblasti Gobi se nacházejí naleziště dinosauřích fosilií, malebná skaliska, jurtové kempy, písečné duny, kašmírové kozy a všudypřítomní velbloudi, na nichž se můžete zkusit projet.

 

• Východ Na zdejších pastvinách najdete památná místa Čingischánovy éry, stáda gazel, početná tábořiště a možnost výletů na koňském hřbetu.

 

• Západ Tento kout země obývá menšina Kazachů, kteří s pomocí cvičených orlů loví lišky a menší hlodavce; dále zde najdete horské ovce argali, divoká zvířata a horské vrcholy volající po zdolání.

 

• Střední Mongolsko V okolí prastarého hlavního města mongolské říše, Karakorumu, najdete řadu klášterů, dobrých tábořišť, vodopádů, pravěkých skalních obrazců a říčních peřejí vhodných pro jízdu na raftu.

 

 

Následující modelové itineráře použijte jako orientační vodítko, které vám napoví, kolik se toho dá stihnout během různě dlouhého pobytu v Mongolsku:

 

• Víkend Navštivte Ulánbátar s jeho restauracemi, divadly, muzei a chrámy.

 

• Pět dní Navštivte jednu z venkovských oblastí poblíž Ulánbátaru (například letovisko Tereldž, ekologické jurty nebo divoké koně v národním parku Chüstajn Nurú).

 

• Deset dní až dva týdny Navštivte mongolský venkov - přesuňte se letecky nebo autem mezi jednotlivými provinčními centry. Leťte do Chovdu, krajského města Chovdského ajmagu, půjčte si koně a udělejte si vyjížďku. Po zbytek času se věnujte vysokohorským túrám, přenocujte ve stanových táborech nebo v jurtách místních pastevců a pak se vraťte zpátky do Ulánbátaru, kde prozkoumejte zdejší muzea, restaurace, bary a noční kluby.

 

• Tři týdny Velmi dobrá délka pobytu, která umožní důkladný průzkum mongolského venkova. Zúčastněte se festivalu Nádam, absolvujte tzv. „Zlatý okruh" (jezero Chövsgöl, Orchonské údolí a Jižní Gobi). Po příjezdu a rychlé prohlídce Ulánbátaru můžete vyrazit k jezeru Chövsgöl a cestou se zastavit u kláštera Amarbajasgalant. Věnujte pár dní kempování a poznávání krajiny ze hřbetu koně. Vydejte se autem na jih do Charchorinu a navštivte nedaleký proslulý klášter Erdenedzú. Pokud vám zbude čas, můžete ještě zavítat do Jižní Gobi, když z Ulánbátaru (to je prakticky jediné spojení) zaletíte do Dalandzadgadu a navštívíte jeho hlavní atrakce včetně oblasti Ohnivých skal, která je známá dinosauřími zkamenělinami. Při zpáteční cestě do Ulánbátaru si vyhraďte jeden den na prohlídku hlavního města a nezbytné nákupy.

 

• Dva až tři měsíce To je čas, který již postačí na důkladné seznámení s Mongolskem. Můžete sice totéž teoreticky stihnout i za šest týdnů, ale měli byste si uvědomit, jaký je stav zdejší infrastruktury (nebo spíše její absence). Pomalá doprava a problémy s komunikací vás zejména v odlehlých částech země mohou pořádně zdržet a nabourat vám tak váš expresní itinerář.

 

 

„Zlatý okruh"

Nejběžnější turistická trasa „Zlatého okruhu" vás zavede do nejnavštěvovanějších oblastí Mongolska, kterými jsou jezero Chövsgöl, Orchonské údolí a Jižní Gobi. Návštěvníci mají obvykle tak akorát čas, aby navštívili alespoň dvě z uvedených lokalit. Všechny tři se vám podaří stihnout jen tehdy, když bude váš pobyt delší než tři týdny. Jezero Chövsgöl je proslulou vodní plochou s modravou hladinou, která se nachází v severním Mongolsku při hranici s ruskou Sibiří, kde protéká mnoho řek, které jsou ideální pro rybolov. Jedná se o území neobyčejné přírodní krásy, které kromě dobrého ubytování nabízí také množství aktivit včetně jízdy na koni, horských túr a horolezectví. Z Ulánbátaru se také můžete vydat do Orchonského údolí s jeho zalesněnými horskými úbočími, vodopády, minerálními prameny a chrámy. V okolí můžete navštívit někdejší hlavní město mongolské říše Karakorum a klášter Erdenedzú. Letecky (s přestupem v Ulánbátaru, který je hlavním uzlem veškeré dopravy) nebo autem se můžete přesunout do Dalandzadgadu, centra Jihogobijské provincie, odkud se můžete vydat do zlatých písčitých dun pouště Gobi a k nalezišti dinosauřích fosilií v Ohnivých skalách u Bajandzagu. V každé z výše zmíněných oblastí můžete navštívit nějaký ten národní park, seznámit se s životem rodin kočovníků a vydat se tábořit do krajiny. Nejzápadnější hory Mongolska a východní pláně rovněž skýtají příležitost k uskutečnění báječných výletů, ale ve srovnání s uvedenými oblastmi jsou daleko méně navštěvované.

 

Mongolian National Tourist Centre (MNTC),

Čingischánova třída 11, Ulánbátar 28, Mongolsko 210628 (tel.: 11 318493/311102/318492; fax: 11 310612; e‑mail: info@mongoliatourism.gov.mn; www.mongoliatourism.gov.mn). Toto turistické centrum bylo založeno roku 1999, aby odpovídalo na dotazy návštěvníků, poskytovalo informace a podporovalo rozvoj mongolské turistiky. MNTC má skvělé internetové stránky a můžete jej najít rovněž pod tímto kontaktem: Oddělení Turismu, Ministerstvo dopravy, silnic a turistiky, United Nations St 5/2, Ulánbátar 210646.

 

Mongolian Tourism Association (MTA), Süchbátarovo náměstí, budova Mongolského svazu odborů, 3. patro, místnost č. 318, Ulánbátar 11 (tel.: 11 323026; fax: 11 327820; e-mail: info@travelmongolia.org; www.travelmongolia.org). Nezisková organizace založená v roce 1997 si klade za cíl podpořit rozvoj cestovního průmyslu a turistiky a zlepšit kvalitu poskytovaných služeb. Asociace se může pochlubit silnou členskou základnou.

 

Víza

Nejprve si ověřte na své domácí mongolské ambasádě či konzulátu, jestli vízum skutečně potřebujete, což záleží mimo jiné i na vaší národnosti a plánované délce pobytu. Občané následujících zemí jsou při různě dlouhém pobytu vízové povinnosti zproštěni. Je to Malajsie (jeden měsíc), Singapur (dva týdny), Filipíny (tři týdny), Kazachstán (tři měsíce), Izrael (jeden měsíc) a USA (jeden měsíc). Pokud se bez víza neobejdete, je rozhodně moudřejší zajistit si jej ve vaší vlastní zemi s dostatečným předstihem (viz seznam zastupitelských úřadů dále) a nespoléhat se na vstupní hraniční přechody, železniční stanice a letiště, kde je poskytování víz v poslední době omezováno. Při žádosti budete muset předložit cestovní pas, jednu pasovou fotografii a vyplnit příslušný formulář. Třicetidenní turistické vízum pro občany Velké Británie (aktuální v listopadu 2007) vyjde na 40 liber (vstupní i výstupní poplatek dohromady), dvojité vízum pro opakovaný vstup i výstup stojí 55 liber; vícenásobné vízum přijde na 70 liber a tranzitní vízum vyjde na 35 liber. Aktuální ceny zjistíte u své domácí ambasády.

Prodloužení víza

Pokud se v Mongolsku plánujete zdržet déle než 30 dní, pak si budete muset nechat své vízum prodloužit u Občanského informačního a registračního centra. Pokud si chcete prodloužit třicetidenní vízum, jděte do nové úřední budovy situované po levé straně ministerstva dopravy (Tevrín Jam), která stojí na Čingischánově třídě kousek za hotelem Bajangol; držte se vpravo a dbejte, abyste našli budovu ministerstva dříve, než dojdete k mostu Míru (umístění tohoto úřadu se v posledních letech několikrát změnilo, což vyvolalo mezi turisty nemalé zmatky). Úřadovna je otevřená od rána a zavírá striktně v pět odpoledne. Zdejší personál zatím nemluví skoro vůbec anglicky a formuláře jsou rovněž pouze v Mongolštině. Pokud jste turisté, pak budete potřebovat váš pas a oficiální dopis od vaší cestovní kanceláře. Pokud jste nezávislí cestovatelé, pak budete opět muset předložit pas, jednu fotografii, vyplnit formulář a zaplatit administrativní poplatek. Pokud jste v Mongolsku za prací, pak musíte (jaké překvapení) předložit pas a oficiální dopis od vašeho zaměstnavatele.

 

Když na úřad dorazíte krátce před zavírací dobou, pak budete možná požádáni, abyste nechali svůj pas na přepážce a vyzvedli si ho příští den. Pokud nemluvíte Mongolsky, pak uděláte nejlépe, když si s sebou vezmete překladatele. Vyžadována je nejen registrace, ale také odhlášení (razítko), což je dobré vědět, zejména, pokud se chystáte neprodleně vyrazit do vnitrozemí nebo se během svého pobytu chcete podívat třeba do Číny. Za porušení této povinnosti jsou ukládány vysoké pokuty (až do výše 1000 dolarů) a už se párkrát stalo, že cestovatelé, mířící bez registrace ze země, se od hranic museli vrátit do Ulánbátaru, aby splnili všechny náležitosti. Nezapomeňte tedy, musíte se po příjezdu PŘIHLÁSIT a před odjezdem se zase ODHLÁSIT (viz níže). Cestovatelé, mířící z Mongolska do Ruska nebo Číny by si také měli předem zajistit ruská nebo čínská víza.

Při cestě do Mongolska nejsou vyžadována žádná povinná očkování, ale jako vhodné minimum se nicméně doporučuje nechat se preventivně očkovat proti hepatitidě typu A, tyfu, tetanu, záškrtu a obrně.

 

Očkování proti tetanu by se mělo obnovovat každých deset let - nyní je navíc možné absolvovat zároveň v jedné vakcíně (Revaxix) také očkování proti záškrtu a obrně, přičemž platnost je opět deset let.

 

Vakcína proti žloutence typu A (Havrix Monodose nebo Avaxim) zahrnuje dvě injekce, které se aplikují v rozpětí jednoho roku. Očkování poskytuje ochranu na 25 let a lze jej absolvovat i nedlouho před odjezdem. Vakcinace proti žloutence typu B můžete zvážit pro delší cesty (dva měsíce a více), popřípadě pokud se chystáte pracovat s dětmi nebo v prostředí, kde je vysoká pravděpodobnost kontaktu s cizí krví. Očkování zahrnuje tři injekce, které lze u osob starších 16 let aplikovat během ve zkrácené lhůtě tří týdnů. Delší rozvrh injekcí však poskytuje trvalejší ochranu, takže mu dejte přednost, pokud vám to čas dovolí.

 

Novější tyfové injekce (např. Typhim Vi) mají platnost tři roky a jejich účinnost je 85 %. Orální kapsle (Vivotif) jsou momentálně dostupné jen v USA, ale brzy by měly být i na evropském trhu; čtyři kapsle užité během jednoho týdne poskytují pětiletou ochranu. Tento preparát ovšem není vhodný pro případy, kdy vyrážíte během několika málo dnů na dobu kratší než jeden týden, protože krátce po aplikaci vakcína ještě není dostatečně efektivní.

 

Vakcinaci ACWY proti meningitidě lze doporučit zejména tehdy, pokud se chystáte pracovat s dětmi nebo pokud se hodláte zdržet v hlavním městě. Jedna injekce je účinná pět let.

 

Očkování proti vzteklině (viz též příslušný oddíl dále) se doporučuje cestovatelům, kteří hodlají navštívit odlehlejší kraje, kde je dostupnost lékařské péče horší než do 24 hodin. Pokud cestujete na jaře nebo v létě a chystáte se na pěší túry po mongolských lesích, pak se měli informovat u svého lékaře o možnostech očkování proti klíšťové encefalitidě (viz dále).

 

Vakcinace proti dětské tuberkulóze (BCG) se již ve školách plošně neprovádí a lze ji doporučit, pokud jste toto očkování dosud neabsolvovali, jste mladší 16 let a hodláte v Mongolsku strávit více než tři měsíce.

 

Zhruba osm týdnů před odjezdem je vhodné navštívit svého praktického lékaře s zkonzultovat s ním stav vašeho imunitního systému.

 

Cestovní kliniky a zdravotnické informace

Kompletní seznam klinik pro cestovatele najdete na stránkách www.istm.org. Další informace o vhodných přípravách na vesty najdete na webu www.tripprep.com. Podrobné údaje o jednotlivých vakcínách a dalších lécích naleznete na stránkách www.emedicine.com/wild/topiclist.htm.

Díky extrémnímu klimatu a malému počtu obyvatel je Mongolsko relativně bezpečným místem, co se týče zdravotních rizik - největší nebezpečí tak zpravidla představují potíže způsobené přílišným horkem nebo naopak mrazem. Přesto je zde několik věcí, na které je vhodné dávat si dobrý pozor, jako je například angína způsobená suchým vzduchem (nezapomeňte si přibalit dostatek větrových bonbonů) nebo narušené zažívání v důsledky radikální změny stravovacího režimu. Jedním z nejlepších tipů na prevenci je udržovat na rukou krátké nehty a mýt si ruce častěji, než jste běžně zvyklí. Mongolská venkovská kuchyně zpravidla představuje vaření surovin ve vodě nebo v páře. V hlavním městě je ovoce a zelenina široce dostupné, ale na venkově je o ně nouze, takže si raději předem pořiďte vlákninu ve formě pilulek. Nezapomínejte také pít dostatečné množství tekutin.

 

Pitná voda

V Ulánbátaru můžete klidně pít vodu z kohoutku - jako obecně pravidlo je však rozumné vodu na pití raději převařit nebo použít pro jistotu jodové kapky nebo tablety na úpravu vody. V mnoha částech země (především v horských zalesněných oblastech) najdete prameny křišťálově čisté vody. V jižních regionech pouště Gobi je voda často písčitá a má vysoký obsah minerálních látek - výsledkem je, že místní obyvatele trápí množství problémů se zažíváním nebo se zuby. Studně, instalované na poušti v komunistické éře, nebyly od té doby udržovány, takže poskytují malé množství vody pochybné kvality. Pokud se chystáte do těchto problematických končin, měli byste se předem zásobit pitnou vodou a tabletami na úpravu závadné vody.

 

Nadmořská výška

Mongolsko je vysoko položenou zemí - průměrná nadmořská výška je zde 1580 metrů nad hladinou moře, což má na lidi různý vliv. Přestože samotný Ulánbátar leží „jen" ve výšce 1350 metrů, někteří lidé jsou na změny nadmořské výšky citliví a potřebují několik dní na aklimatizaci, což představuje dát si po příjezdu pohov a nespěchat hned na zběsilou prohlídku města. Běžnější však je, že cestovatelé pocítí určité problémy teprve při překročení nadmořské výšky 2000 metrů. Dobrodružnější návštěvníci možná zatouží po návštěvě oblíbeného a snadno dostupného pohoří Chentí Nurú, které se rozkládá severovýchodně od hlavního města a kde lze najít vrcholy s nadmořskou výškou kolem 2800 metrů. Pamatujte, že i ti nejzdatnější turisté mohou trpět výškovou nemocí, pokud se pokusí vystoupat na vrchol příliš rychle. Pokud máte nějaké srdeční nebo plicní obtíže, pak byste se měli poradit se svým lékařem, zda je pro vás taková túra vůbec bezpečná. Při výšce nad 3500 metrů zhruba 50 % lidí pociťuje příznaky výškové nemoci. Mezi ně patří bolest hlavy, nevolnost, nechutenství a poruchy spánku. Nejlepší prevencí je stoupat pozvolna a dodržovat intenzivní pitný režim (nejméně tři litry vody denně). Pokud pocítíte některé příznaky (jakkoliv se vám mohou zdít triviální), měli byste o svém stavu uvědomit někoho z vaší skupiny - nejlépe průvodce. Pokud symptomy přetrvávají nebo pociťujete dechovou nedostatečnost, letargii, nutkání na zvracení nebo závratě, pak byste měli ihned sestoupit do nižších poloh. I sestup o 500 metrů vám pomůže se zotavit.

 

Pokud se chystáte dobýt vrcholy s výškou nad 3500 metrů a strmým stoupáním (při nadmořské výšce nad 3000 metrů se nedoporučuje zdolávat větší převýšení než 300 metrů za den), pak byste možná měli použít acetazolamid (Diamox). Tento lék by nicméně NIKDY neměl být použit jako doping pro rychlý výstup na vrchol! Měli byste jej užít pouze na základě předchozí konzultace s lékařem a pamatovat, že i když vám pomůže při adaptaci na extrémní nadmořskou výšku, má také své vedlejší účinky. Obvyklé dávkování je dvakrát denně 125-250 mg po dobu pěti dnů. Většina lékařů doporučuje, abyste přípravek nejprve vyzkoušeli po dobu dvou dnů dva týdny před odjezdem, abyste se ujistili, že jej budete dobře snášet. Cestovatelé ve věku nad 45 let mohou rovněž užívat tablety monohydrátu glukózy (1,5 gramu) a nicethamide (0,125 gramu) od firmy Novartis, které pomohou v případě astenie (celková tělesná slabost). Dr. Guido Pontecorvo radil cestovatelům užívat denně 400 gramů kyseliny listové (kombinované s B-komplexem), a to po dobu dvou týdnů před odjezdem. Po této kúře bude vaše aklimatizace na nadmořskou výšku přes 1500 metrů daleko jednodušší.

 

Výhodou vysoko položené krajiny je nižší výskyt komárů a moskytů, což v praxi znamená také menší riziko nákazy malárií nebo japonskou encefalitidou.

Pokrmy tradiční mongolské kuchyně mají dvě hlavní přísady - maso a mouku, a to v jakékoli podobě. Mezi nejoblíbenější jídla patří búdz (masové knedlíčky vařené v páře) a húšúr (smažené lívance plněné masem). Často se můžete setkat rovněž s nejrůznějšími polévkami, obyčejnými brioškami (mantú) a saláty (obvykle složenými z brambor, zelí a mrkve, ačkoli v posledních letech se stále více prosazuje i klasický hlávkový salát). Mongolsko se postupně stává zemí městských zahrádkářů (platí hlavně pro Ulánbátar), kteří pěstují hlávkový salát a další zeleninu na 30 000 soukromých zahrádek - k velkému překvapení zahraničních návštěvníků, kteří by dali ruku do ohně za to, že Mongolové jsou fanatičtí masožrouti. Je pravda, že v dávných dobách se slavný Čingischán a jeho vojsko stravovali zejména masitými pokrmy, ale mnoho lidí zapomíná, že již tehdy (stejně jako dneska) doplňovali Mongolové svou masitou stravu o bylinky a planě rostoucí zeleninu.

 

Obyvatelé Mongolska museli vzhledem k potravinové nouzi vyvinout kreativní způsoby zpracování ovčího, kravského, kozího, velbloudího a kobylího mléka. V této kategorii tak existuje množství produktů: öröm je zakysaná smetana; árúl je sušený tvaroh, který můžete v létě vidět na střechách jurt, kde se vyhřívá na sluníčku; cöcgí je obyčejná sladká smetana. Tarag je zase lahodný jogurtový nápoj s lehce nakyslou chutí. Šar tos se vyrábí z rozpuštěného másla a cagán tos je zase směsí vařeného örömu s moukou nebo ovocem. Na jaře a v létě se připravují sušené mléčné výrobky, které pak slouží jako výživa během hladových zimních měsíců. Jednou z mnoha specialit je porazit kozu, vyvrhnout, naplnit jí břišní dutinu horkými kameny a péct ji na rožni nad otevřeným ohněm. Stejným způsobem se připravují také svišti.

 

Nejběžnějším masem je skopové, které se vaří, restuje v plněných lívancích nebo se podává v podobě knedlíčků a kuliček. Takové jídlo může být hodně tučné a mít výrazný pach po ovcích, ale důležité je, že dodá tělu tolik potřebné vitamíny. Jiná variace na stejné téma se jmenuje borc (sušené maso, obvykle hovězí nebo skopové), což je pokrm velice podobný jihoafrickému biltongu. Toto jídlo vydrží dlouhé měsíce a dokáže oživit jinak fádní rýži a nudle. Bojovníci mongolské říše vozili sušené maso pod sedly a během jízdy jej přežvykovali. Pruhy masa jsou velice suché a křehké, ale když je nalámete na menší kousky a povaříte v horké vodě, tak rychle změknou. Pokud se vám kousek masa dostane mezi zuby, dejte si pozor, aby vás váš chrup nezačal brzy bolet - raději si přibalte krabičku silných párátek. Během léta většina venkovských rodin suší na jurtách velká kvanta masa, a když je slušně požádáte, jistě vám nějaké prodají.

 

Létu se v Mongolsku říká „bílé období", protože všichni pastevci a nomádi se od slunka do slunka věnují zpracování mléka, zejména pak výrobě sýrů a dalších mléčných produktů, které potom tvoří jejich zásoby na zimu. Tvaroh tvrdý jako kámen, zkvašené kobylí mléko, destilované mléko (archi) připomínající chuťově vodku, zakysaná smetana, škraloupy, a tak bychom mohli pokračovat málem donekonečna. Fermentované kobylí či velbloudí mléko, známé jako kumys nebo ajrag, je nepochybně mongolským národním nápojem - jedná se o mírně šumivý nápoj, který vás po dlouhém dni stráveném v koňském sedle osvěží a spolehlivě zažene žízeň. Nicméně je důležité to s testováním mléčných výrobků příliš nepřehnat, protože západní cestovatelé jsou přece jen trochu choulostiví. Mongolové připisují tyto problémy špatné funkci střev. Níže vám předkládáme výběr nejoblíbenějších jídel a nápojů:

 

• Árc Suché bílé koláčky vyrobené ze zbytků po lisování syrovátky. Jedí se s mlékem a cukrem nebo se obalí v mouce a uvaří ve vodě. Říká se, že jsou velmi zdravé hlavně pro malé děti.

 

• Búdz Velké knedlíčky vyrobené z hutného těsta a plněné masem, cibulí a česnekem; vaří se dvacet minut. Masové koule búdz se podávají v ohromujícím množství zejména v době novoročního svátku Cagán sar, kdy rodiny připravují pro své hosty až 1000 knedlíků.

 

• Banš Menší varianta knedlíků búdz; vaří se v polévce.

 

• Ajrag Fermentované kobylí mléko je klasikou mongolských nápojů. Říká se, že vás pročistí, ale pokud na něj nejste moc zvyklí, dejte si pozor, abyste nevypili příliš mnoho, nebo se vaše trávicí soustava pročistí víc, než vám bude milé!

 

• Nermel Bílá mléčná pálenka samohonka, jejíž dávka je málem smrtelná. Vyrábí se různě silná a v mnoha příchutích. I když se zpočátku nezdá příliš silná, zdání klame - i po malém množství se můžete rychle opít. Slovo nermel znamená v mongolštině „pálenka".

 

 

Tržiště po celé zemi nabízejí širokou paletu čerstvých i konzervovaných potravin. Venkovní „přepravkové" trhy najdete prakticky v každém provinčním městě, kde jsou obvykle umístěné přímo na hlavním náměstí nebo v jeho blízkém okolí. Stánky s občerstvením, obvykle situované hned vedle autobusových nádraží a také na trzích, nabízejí čaj a lehké přesnídávky. Hlavní jídlo dne, jako je třeba skopové s nudlemi nebo vařené maso s knedlíčky, stojí kolem 1000 tugriků. Supermarkety v hlavním městě poskytují všechny druhy čerstvých potravin včetně masa, zeleniny a dalších výrobků. Viz též Kapitola 6, oddíl Nakupování. V téže kapitole najdete také přehled restaurací.

Mongolové rovnou skočili do éry mobilů a téměř se tak vyhnuli pevným linkám. Místní telekomunikační systém byl nicméně nedávno zmodernizován s přispěním francouzské společnosti Alcatel. Do té doby fungoval v Ulánbátaru, Erdenetu a Darchanu holandský systém mincovních telefonních automatů. Nyní si můžete koupit předplacené telefonní karty pro volání do zahraničí, které vyjde na 100 tugriků za minutu hovoru. Co se týče vnitrostátních hovorů, tak prakticky každý malý obchůdek má svůj telefon, který vám personál ochotně nabídne k použití za cenu 100 tugriků za minutu volání na pevnou linku a 200 za volání na mobil. Ve větších hotelech můžete uskutečnit mezinárodní hovory dokonce přímo z vašeho pokoje. Mimo hlavní město je uskutečnění jakéhokoliv telefonního hovoru dosti obtížné, takže je dobré s tím předem počítat. Tu a tam sice narazíte na telefonní centra se satelitním spojením, ale tato zařízení nejsou příliš spolehlivá. Mongolský Telecom, P. O. Box 1166, Süchbátarovo náměstí 9, Ulánbátar (tel.: +976 11 320597; e-mail: contact@mtcome.net; www.mng.net), poskytuje telekomunikační služby po celé zemi.

 

Mobilní telefony jsou ve městech velice populární a vláda se snaží rozšířit jejich používání také do venkovských oblastí, kde je zavádění pevných linek z pochopitelných důvodů neefektivní. V roce 2008 bylo v Mongolsku podle odhadů poskytovatelů služeb asi 1 200 000 uživatelů mobilů. V zemi pracují tito operátoři: Mobicom Corporation (GSM; první mobilní operátor v zemi), Skytel (CDMA), Unitel (GSM) a G-Mobile (CDMA; firma založená v roce 2007, která usiluje zejména o venkovský trh).

Když řekneme, že Mongolsko skočilo ze stavu nulové komunikace a prakticky stoprocentní izolace od okolního světa do éry permanentního internetového spojení s celým světem, pak to nebude nijak přehnané. Po roce 2000 vyrostly v hlavním městě internetové kavárny jako houby po dešti, čímž se postaraly o spojení Ulánbátaru se zbytkem světa. Připojení na internet stojí kolem 1000 tugriků na hodinu (pro studenty 800). Mimo hlavní město je internet k dispozici v některých městech, mezi něž aktuálně patří Mörön, Chovd, Arvajchér a Charchorin, přičemž tento seznam se neustále rozšiřuje.

 

Byznyscentra velkých hotelů rovněž poskytují širokou škálu komunikačních služeb včetně internetu.

Následující zvyky se týkají převážně Mongolů. Turisté se těmito pravidly nemusejí přehnaně znepokojovat, protože vzhledem ke zdejší pohostinnosti se klade důraz na to, aby se návštěvníci především cítili dobře. Pokud ovšem budete pravidla dodržovat, vaši hostitelé vás budou mít ve větší úctě. Mongolové jsou od přírody pověrčiví - jejich tradice jim diktují ritualizované chování, které je součástí jejich lidové kultury a náboženských praktik.

 

Co dělat

• Při vstupu do jurty nechte čepici na hlavě, ale na znamení pozdravu ji na okamžik smekněte.
• Posaďte se vzápětí, jinak z vás bude hostitel nervózní.
• Pohovořte o tom, odkud pocházíte, a ukažte fotografie své vlasti, které si pro tento účel nezapomeňte přivézt.
• Pokud někomu nechtěně šlápnete na nohu nebo jej kopnete, podejte si s ním ruku na znamení omluvy.
• Když vám bude nabídnuta vodka, smočte v pálence prsteníček a stříkněte pár kapek do vzduchu jako požehnání či modlitbu.
• Jídlo, dárky nebo podobné předměty přebírejte vždy oběma rukama nebo pravou rukou, podepřenou levicí v lokti nebo v zápěstí.
• Pokud vám budou nabízeny různé neobvyklé lahůdky, vždy si alespoň trochu uždíbněte, usrkněte nebo alespoň přiložte šálek či misku k ústům, smočte si rty a tvařte se, že ochutnáváte - jinak byste mohli hostitele urazit.
• Rukávy mějte shrnuté až k zápěstí.
• V jurtě se pohybujte ve směru hodinových ručiček.
• Mějte vždy připravenou nějakou píseň, kterou byste mohli zazpívat.
• Své hostitele podarujte až při odjezdu, nikoli po příjezdu a své dary vyložte na znamení úcty na stůl, nikoli na podlahu

 

Co nedělat

• Nestoupejte na práh jurty - považuje se to za urážku.
• Když zakopnete o práh, opustí vás štěstí - proto se vraťte zpět a pak přiložte kousek paliva na oheň.
• Nevstupujte do jurty s povzdechem - je to projev neúcty.
• Nekřižujte cestu starší osobě - opět znamení neúcty.
• Nestoupejte si nad pokrývku hlavy - urážíte tím jejího nositele.
• Nestoupejte si nad laso - nosí to smůlu.
• Jídlo si berte z talíře levou rukou.
• Nesahejte prsty na hranu šálku - špatné znamení.
• Nevyhazujte z čaje vylouhované lístky - budou použity jako potrava pro zvířata.
• Nesedejte si do zadní části jurty, pokud vás k tomu hostitel sám nevyzve.
• Nestavte se zády k domácímu oltáři ani si nesedejte přímo před něj.
• V jurtě nehvízdejte - nosí to smůlu.

 

Zvyky týkající se ohně

 

Co nedělat

• Nestoupejte do ohně ani jej neudupávejte - plameny jsou posvátné.
• Nešlapejte do popela, jinak do něj vstoupí duše mrtvých.
• Nedávejte oheň lidem z vedlejší jurty, pokud mezi sebou nemáte blízký vztah.
• Nepoužívejte v blízkosti ohně sekeru - bůh ohně by se mohl polekat.
• Nelehejte si s nohama směřujícíma k ohni - vyhnali byste tím domácí bůžky.
• Nevhazujte do ohně nic kromě paliva (topení ovšem nechte na hostiteli).