Ze všech evropských zemí je Itálie tou, již lze zřejmě nejobtížněji stručně charakterizovat. Je to moderní, průmyslová země. Je zemí určující módní styly a její návrháři jsou světově uznávanými autory nejlepších módních kolekcí. Současně je však také do stejné míry středomořskou zemí, se vším, co k tomu patří. Velkou část její rozlohy zabírá zemědělská půda, která je zvláště na jihu stále vlastněna za téměř feudálních podmínek. Život ve městech a vesnicích po celé zemi se obvykle zastaví uprostřed dne kvůli siestě a je velmi silně orientován na rodinu a spjat s tradicemi a obřady katolické církve. Církev navzdory sílícímu skepticismu v řadách italské mládeže dosud dominuje životům obyvatel. 

Itálie především vyvolává reakci. Její obyvatelé jsou nevyzpytatelní, málokdy lhostejní a v týž den se můžete jako turisté setkat s pohrdáním ostatním světem a o hodinu později zažít vřelou pohostinnost. Pokud bychom měli jmenovat jednu vlastnost společnou všem Italům, je to snaha žít naplno, která se projevuje ve stovkách místních slavností probíhajících po celé zemi, v důležitosti, kterou přikládají dobrému jídlu, v posedlosti vlastní vizáží a oblékáním a především v každodenním domácím rituálu večerní procházky neboli passeggiaty, která je pokládána za důležitou společenskou událost a které se účastní mladí i staří ve všech městech a vesnicích po celé zemi.

Itálie byla sjednocena až v roce 1861, a proto Italové často cítí větší sounáležitost se svou provincií než se zemí jako celkem. Rozdílnost se projevuje v odlišných dialektech, kuchyních a často i v životní úrovni. Je třeba se samozřejmě zmínit o nesmírně bohatém kulturním dědictví: samotné Toskánsko má více oceněných historických památek než jakákoli jiná země na světě. Po celé Itálii se zachoval velký počet pozůstatků z doby starověkého římského impéria, především v samotném Římě, a ve všech provinciích naleznete historické památky a umělecká díla, která se řadí k nevzácnějším na světě.

Není však nutné, abyste se v Itálii zabývali pouze uměním a architekturou. Pokud chcete ležet na pláži, najdete zde mnoho vhodných míst: rozvoj přímořské rekreace se relativně podařilo udržet pod kontrolou a některá letoviska jsou dosud zaměřena převážně na italské turisty a nejsou poznamenána mezinárodním turistickým ruchem. Zejména na jihu jsou oblasti na pobřeží, které jsou turistům dosud téměř neznámé. Pláže jsou převážně písčité a o čistotu vody je třeba se obávat pouze v severní části Jaderského pobřeží a na Ligurské riviéře. Po celé délce země se táhnou pohoří, na severu Alpy a Dolomity a středem celého poloostrova Apeniny, která jsou pro většinu Italů oblíbenou rekreační oblastí. Na mnoha místech lze provozovat lyžování a další zimní sporty a v pěti národních parcích, v nichž je zakázán lov - oblíbený národní sport, můžete pozorovat divokou zvěř a ptáky.

Itálie je poloostrovem ve tvaru jakési boty, který vybíhá do Středozemního moře. Jeho plocha činí 301 230 čtverečních kilometrů a zahrnuje i ostrovy Sardinie a Sicílie. Vzdálenost od horní hranice země k jižnímu okraji činí kolem 1380 km. Většina krajiny je hornatá a nejvyšší vrchol představuje Mont Blanc
(4748 m. n. m.) na severu.

Italskou populaci tvoří 58 milionů lidí, z nichž bezmála 4 miliony žijí v metropoli Římě. Země je geograficky a administrativně rozdělena do patnácti regionů a pěti autonomních krajů. Dominantní etnickou skupinu tvoří Italové, menší zastoupení mají Němci, Francouzi a Slovinští Italové na severu, respektive Albánci a Řečtí Italové na jihu. Stále větší zastoupení zde také získává skupina muslimských přistěhovalců.

Itálie se v roce 1861, za vlády krále Viktora Emanuela II., stala národním státem. Demokratickou republikou je až od roku 1946, kdy lidové referendum monarchii zavrhlo. Parlament tvoří dvě komory, jmenovitě Senát (315 křesel) a poslanecká sněmovna (630 křesel); obě komory získávají mandát na pětileté období. Prezident se volí na sedmileté období vždy při společném zasedání parlamentu a regionálních zástupců. Skutečná moc však spočívá v rukou ministerského předsedy, jímž je zpravidla předseda strany s většinovým zastoupením v poslanecké sněmovně.

Sever je „objevenou" částí Itálie. Regiony Piemont a Lombardie na severozápadě představují nejrozvinutější a nejkosmopolitnější části země a jejich správní střediska, Turín a Milán, jsou jejími nejbohatšími velkoměsty. Jižní oblasti obou těchto regionů jsou nížinaté a jednotvárná krajina zde není zvláště přitažlivá, ale jejich severním oblastem dodávají půvab Alpy, které poskytují vynikající podmínky pro lyžování a pěší turistiku. Také kraj kolem jezer v Lombardii představuje další turisticky vyhledávanou oblast. Malý pobřežní region Ligurie je odedávna známý jako Italská riviéra a každé léto bývá přeplněn mnoha turisty, kteří se rozhodli pro dovolenou na pláži. Přesto je Ligurie stále překrásným pásem pobřeží a její správní středisko Janov je rušný přístav s dlouholetou námořní tradicí.

Nejvíce dramatických horských scenerií naleznete v malých severních regionech. V nejseverozápadnějším cípu Itálie se rozkládá dvojjazyčný region Valle d'Aosta, na jehož území se nacházejí některá z nejčastěji navštěvovaných lyžařských středisek. Tento region je lemován nejvyššími vrcholky Alp - Matterhornem a Mont Blankem. Na severovýchodě leží další dvojjazyčný region, Tridentsko-Horní Adiže, kde je národnostní odlišnost nejmarkantnější. V tomto regionu začíná pás pohoří Dolomity, ve kterém můžete navštívit největší italský národní park Stelvio, zahrnující jedny z nejkrásnějších přírodních scenerií v celé Itálii.

Dolomity zasahují také do sousedních regionů Benátsko a Furlandsko-julské Benátsko. Hlavní pozornost turistů je však soustředěna na jedinečné město Benátky, jehož historické památky jsou opravdu tak nádherné, jak se o nich traduje, počítejte ovšem s tím, že je nebudete obdivovat sami. Pokud se vám Benátky zdají příliš přelidněné, můžete zde navštívit další historická města - Veronu, Padovu a Vicenzu. Každé z nich vám může nabídnout mnoho zajímavého, přestože bývají často zastiňována svým oslnivým sousedem.

Směrem na jih leží v srdci Itálie region Emilia-Romagna, který se stal centrem poválečného průmyslového rozvoje a životní úroveň jeho obyvatel je srovnatelná s úrovní v Piemontu a Lombardii. Je však také tradiční baštou italské levice. Jeho pobřeží mají v oblibě italští turisté a město Rimini patří mezi nejuvolněnější a nejmódnější italská přímořská letoviska a může se pochlubit bohatou klubovou scénou. Lépe však uděláte, pokud vynecháte pláže a zaměříte se na starobylá kulturní centra Ravennu, Parmu a správní středisko regionu Bolognu, jedno z nejrušnějších a historicky nejzajímavějších měst v Itálii, které však turisté často neprávem přehlížejí.

Centrální Itálie asi nejlépe odpovídá obvyklým představám o zemi jako takové. Toskánsko je se svou nesmírně malebnou zvlněnou krajinou a historickými městy Florencií, Pisou a Sienou, plnými památek a uměleckých děl, jedním z nejnavštěvovanějších regionů. Sousední Umbrie má podobný charakter, ale zavítá sem celkově méně turistů, přestože každoročně přijíždí hodně lidí do zdejších měst Perugie, Spoleta a Assisi. Východněji ležící region Marky čeká zřejmě časem stejný osud, ale v současnosti je turistickým ruchem poměrně nedotčený. Perlami tohoto regionu jsou města Urbino a Ascoli Piceno.

Jižně od Marek se okolo nejvyššího apeninského masivu Gran Sasso d'Italia rozkládají regiony Abruzzy a Molise. Tyto od evropské pevniny dosti vzdálené kraje mají již poněkud jižanský charakter, obzvláště Molise, podobně jako Lazio na západě, chudý a občas zanedbávaný region, jehož zvrásněná krajina kontrastuje s pěstěnými, kultivovanými oblastmi ostatních centrálních regionů. Výjimečné postavení zaujímá v Laziu Řím, hlavní město Itálie, které přitahuje davy turistů. Nenáleží k severu ani k jihu, jeho obyvatelé jsou hrdí a stojí stranou rozmíšek mezi ostatními obyvateli země. Řím je úchvatné město, které se nepodobá žádnému jinému a v počtu historických památek překonává všechna ostatní italská města.

Pravý jih začíná jižně od Lazia regionem Kampánie, nejjižnější oblastí navštěvovanou větším počtem turistů. Středisko regionu Neapol je nezapomenutelné město, které je duchovním centrem italského jihu. Nedaleko se nacházejí unikátní pozůstatky starověkých měst Pompejí a Herculanea a také nejkrásnější pás italského pobřeží v okolí města Amalfi. Basilicata a Kalábrie, pokrývající nárt a palec italské „boty", jsou drsnější, ale přesto zajímavé regiony, které soustřeďují méně uměleckých památek, ale zato mají nádhernou krajinu a tiché, turistikou nepoznamenané pobřežní oblasti. Region Apulie, ležící v „podpatku" Itálie, také nabízí nedoceněné krásy, především půvabnou krajinu na poloostrově Gargano, jižanský duch správního střediska Bari a nádheru originální barokní architektury města Lecce.

Ostrov Sicílie si žije svým vlastním životem. Skrývá mnoho zajímavého, především nesmírně rozmanité, nádherné architektonické památky - od cenných pozůstatků kdysi slavných řeckých starověkých měst přes středověké stavby mísící vlivy byzantské, arabské a normanské až po osobité barokní budovy. Najdete zde rovněž krásná přímořská letoviska, mezi nimiž vynikají Taormina a Cefalů, a okouzlující horské scenérie. Pokud přijedete až sem na jih, budete blíže Africe než Milánu, jak poznáte na podnebí i místní kuchyni - na západě ostrova je kuskus součástí většiny jídel. Ostrov Sardinie je svou podstatou také vzdálený italské pevnině, zejména to platí o jeho dosud neobjeveném vnitrozemí, a nepochybně vás uspokojí návštěva zdejších krásných pláží, které patří k nejlepším v Itálii.

Itálie je zemí s největší koncentrací uměleckých klenotů na světě, takže zde rozhodně nebudete zklamaní. Nejbohatší je v tomto ohledu severní Itálie, ale ať už se vypravíte kamkoliv, vždy na něco zajímavého určitě narazíte. Každý kostel i v tom nejmenším kraji má nejméně jeden či dva umělecké skvosty; v odlehlých klášterech a malých okresních městečkách často sídlí zajímavá muzea; i galerie velkých měst - Uffizi ve Florencii, milánská Brera a spousta v Římě - jsou krásných obrazů a soch doslova plné. Stejně jako v případě jídel, i v umění se v rámci jednotlivých krajů setkáte s různými styly - a díly různých autorů. Ze starobylého umění Itálie patří mezi nejvyhledávanější římské mozaiky a nástěnné malby v Pompejích a Herculaneu, stejně jako rané pohřební plastiky a užité umění Etrusků ze severního Lazia. Siena byla ve 14. století domovem několika raných gotických architektů; Florencie nejvíce vzkvétala v době renesance ve století patnáctém a charakteristický římský styl pochází z pozdního baroka, přesněji z doby protireformace. V případě Benátek nepřekvapí, že zde mají velké zastoupení velcí benátští mistři, jmenovitě Tizián a Tintoretto. Jediným problémem tak zůstává, kde vzít na všechnu tu krásu dostatek času.

Chuť skutečné italské zmrzliny spořádané v Itálii je absolutně nenapodobitelná. Gelato, jak se jí tu říká, je nejoblíbenější laskominou v zemi, a podle mnohých Italů, rozhodně nejlepším způsobem, jak zakončit hektický den. Stačí jen objednat si do kornoutku oblíbenou příchuť a vydat se na procházku podvečerními ulicemi. Italská zmrzlina je skutečně lepší než kterákoliv jiná, což způsobuje - podobně jako u ostatních jídel v Itálii - důsledné využívání zdravého mléka a vajec, k nimž se přidávají jen přírodní příchutě. Každé místo, včetně té nejmenší vesničky, má alespoň jednu cukrárnu, zvanou gelateria, a zmrzlinu podávají i mnohé kavárny. Na výběr přitom bývá nejméně desítka různých příchutí - často daleko více - a vychutnat si tu pravou můžete buď z kornoutku (cono) nebo z kelímku (coppa nebo copetta); počet kopečků (gusti) není omezený a platí to i pro příchutě. Toužíte-li ochutnat skutečně to nejlepší, všímejte si nápisu „produzione artiganale", který znamená, že zmrzlina je vyrobená podle přísných tradičních metod. O domácím původu svědčí nápisy „produzione propria" a „nostra produzione".

Každý, kdo navštíví Itálii, touží prohlédnout si památky starověkého Říma. Ty je přitom velice snadné najít, a nejenom v Římě samém, kde jsou doslova rozházené po centru města: Forum, coby srdce města z dob před republikou; přilehlý pahorek Palatin, na němž kdysi žili vlivné římské osobnosti; sloupy a sokly římských náměstí připomínající různé císaře, stejně jako ikonický ovál Kolosea. Jen samotné tyto památky vás hravě zaměstnají na několik dní - a to se nedaleko od nich nachází Caracallovy lázně, Domus Aurea a pozůstatky cesty Appia Antica. Kousek za městem se rozkládají překvapivě dobře zachovalé ruiny někdejšího římského přístavu Ostia, zatímco dále na jih leží zničená města Pompeje a Herculaneum, jež společně zanikla po výbuchu Vesuvu v roce 79 n. l. Na severu Itálie uchvátí dodnes využívaný amfiteátr ve Veroně, v němž v létě probíhají operní představení. Několik dalších amfiteátrů rozesetých po celé zemi se nachází v různém stadiu oprav. A také tu stojí mnoho vítězných oblouků - v Aostě, Rimini a Beneventu - poukazujících na válečné aktivity císařů v rámci celého poloostrova.

• Koloseum, Řím
• Villa Adriana, Tivoli
• Ostia Antica
• Saepinum, Abruzzy
• Pompeje a Herculaneum, Kampánie
• Cumae, Kampánie
• Trajánův oblouk, beneventský oblouk
• Arco d'Augusto a Ponte Tiberio, Rimini
• Amfiteátr, Verona
• Piazza Armerina, Sicílie

Italské podnebí patří k nejpříjemnějším na světě, má teplá, suchá léta a mírné zimy. Podnebí jednotlivých regionů se samozřejmě liší, v severní části země je mírnější, klima jižních oblastí je typicky středomořské. Léta jsou horká a suchá v pobřežních oblastech, zejména směrem na jih, a chladná v hlavních horských pásmech, Alpách a Apeninách. Zimy jsou mírné v Římě a dále na jih, ale na severu mohou být i značně chladné, zvláště v nížinách Lombardie a oblasti Emilia-Romagna, kde bývá počasí v lednu velice mrazivé.

Plánujete-li navštívit turisticky vyhledávané oblasti, především přímořská letoviska, vyhněte se cestě v červenci a v srpnu, kdy bývá počasí příliš horké a návaly lidí největší. Zejména v srpnu musíte očekávat přelidněná letoviska, protože v tomto měsíci jezdí Italové hromadně na dovolenou. Také v centrech nejznámějších historických měst, v Římě, Florencii a Benátkách, budete v létě potkávat davy turistů. Nejvhodnější dobou pro návštěvu Itálie je období od dubna do konce června nebo září a říjen, kdy je počasí velmi příjemné a počet turistů snesitelný. Mimo období letní sezony, tedy od května do září, jsou však dobré podmínky pro koupání pouze na jihu země.

Informace použity z turistických průvodců nakladatelství JOTA.