Island, který leží na samém okraji polárního kruhu, usazený v jedné z vulkanicky nejaktivnějších oblastí, dnes neodolatelně přitahuje cestovatele z celého světa svými majestátními ledovci, bublajícími termálními prameny a rozeklanými fjordy, půlnočním sluncem a bohatou historií a literaturou.

Je proto zavádějící, že jeden z prvních návštěvníků Islandu, Viking Flóki Vilgerðarson, považoval za vhodné vybrat si při pojmenování Islandu jen jednu z vlastností nové země: na Island připlul s nadějí, že v dosud neosídlené zemi najdete nový domov, a někdy okolo roku 870 n. l. zde strávil krutou zimu, během níž pomřel všechen jeho dobytek. Flóki doufal, že spatří slibnější místo, kde by se mohl usadit, a proto vyšplhal na vysokou horu na severozápadě země, ale z vrcholku uviděl jen fjord uvězněný v sevření ledu. Těžce zklamán pojmenoval zemi Ísland (Ledová země) a okamžitě se vydal na cestu zpět do Norska.

O několik let později byl však přesto Island úspěšně osídlen a navzdory následujícímu kácení stromů potřebných na vytápění a stavbu domů a lodí mohou dnes cestovatelé spatřit zemi v téměř stejném stavu, v jakém byla před více než tisíci lety, s pobřežní linií posetou ovčími farmami, rybářskými vesnicemi a drobnými osadami - které často sestávají jen z několika hospodářství usazených v okolí kostela. Islandské město, nemluvě o velkoměstě, je dodnes vzácným úkazem, a až do dvacátého století populace Islandu jen stěží přesahovala 60 000 obyvatel. Země i nadále zůstává jednou z nejřidčeji osídlených v Evropě, s pouhými 283 000 obyvatel - více než polovina z tohoto počtu žije v jihozápadním koutu země v oblasti překvapivě kosmopolitního hlavního města Reykjavíku. Kromě Velkého Reykjavíku je jediným dalším větším městem Akureyri ležící na severním pobřeží.

Zatímco je pobřeží poměrně hustě zalidněno, vnitrozemí zůstává zcela pusté, bez známek civilizace: strohá krása krajiny ledu, neúrodných lávových polí a pustin pokrytých popelem, větrem sužované náhorní plošiny a mrazivý příkrov Vatnajökullu, největšího evropského ledovce. Ale dokonce i v samém centru Reykjavíku se na obzoru rýsují sněhem pokryté vrcholy a fjordy upomínající na mocné síly, které utvářely zemi. Díky tomu, že Island leží na středoatlantickém zlomu, je země jednou z vulkanicky nejaktivnějších oblastí světa, protkaná termální prameny, posetá vařícími bublajícími bahenními tůňkami, bouřlivými parními ventily a nevypočitatelnými sopkami, které mnohokrát v minulosti zdevastovaly obrovité oblasti země. Tektonická aktivita je zkrátka něčím, s čím se Islanďané museli naučit žít: v červnu roku 1998, když byl Reykjavík zasažen silným zemětřesením, baletky vystupující zrovna v Národní opeře ani neškobrtly.

Islandský národ je historicky směsicí severské a keltské krve, což bývá často považováno za vysvětlení jeho povahy a ležérního přístupu k životu - vodní kohoutky v hotelech často kapají, autobusy odjíždějí podle nepřesných hodinek řidičů a každý, včetně prezidenta a premiéra, se oslovuje křestním jménem. Díky nutnosti neustále svádět boj s přírodními živly, jsou Islanďané sebevědomým, samostatným národem, s ekonomikou prakticky zcela závislou na moři a na rybolovu - proto také odmítali umožnit cizím traulerům lovit ryby ve svých výsostných vodách během diplomaticky napjatých sedmdesátých let minulého století, což vedlo k propuknutí tří „tresčích válek", vedených převážně s Británií. Odlehlá poloha v severním Atlantiku rovněž znamená, že Island bývá často opomíjen - Islanďané vám budou vyprávět, že již ani nepočítají, kolikrát byla jejich země vynechána z mapy Evropy - což jen povzbuzuje jejich silné vlastenecké cítění. Přes všechno svoje sebevědomí mohou však Islanďané působit zpočátku rezervovaným dojmem - dokud ovšem nevyrazí v pátek a v sobotu večer na svoje oblíbené tahy, kdy se nemluvní rybáři proměňují na jasně se vyjadřující hostitele vyprávějící zpaměti celé dlouhé pasáže středověkých ság pojednávajících o prvních osadnících.

Je obtížné si představit prázdnotu země tak velké jako je Anglie, kde žije jen něco málo přes čtvrt milionu obyvatel (v Anglii žije 48 milionů). Silnice č. 1, Ringroad, směřuje z Reykjavíku kolem celé země. Z hlavního města rovněž létají letadla do mnoha částí země a vyjíždějí z něho dálkové autobusy. Reykjavík je sice možná nevelkým městem, ale co postrádá na velikosti, tím oplývá na módních barech, restauracích a obchodech a v neposlední řadě na nočním hýření, neboť islandské divoké večírky jsou proslaveny snad po celém světě - během letních světlých nocí město nikdy neusíná. V nejseverněji položeném hlavním městě na světě najdete rovněž kina, operu, symfonický orchestr a baletní soubor, a navíc ještě obvyklou řadu muzeí a galerií. Reykjavík je skvělou základnou pro výlet ke Geysiru, původnímu gejzíru, který dal jméno všem ostatním podobným horkým pramenům, a k překrásnému vodopádu Gullfoss. Poloostrov Reykjanes je domovem jediného mezinárodního letiště v zemi - Keflavíku, a je tudíž prvním místem, které většina cestovatelů mířících na Island zahlédne. Poloostrov je proslaven hojným výskytem ptactva i velryb, které lze často spatřit u západního výběžku poloostrova.

Za relativně hustě osídleným jihozápadem se rozkládá divočejší krajina - otevřené prostory svěží zeleně ohraničené nedotčenou pobřežní linií červených a černých písčin, jejichž pozadí tvoří truchlivé vršky a hory. Hlavním trhákem západního pobřeží jsou města Borgarnes a Reykholt a venkovská krajina, kde jen stěží najdete nějaké místo nespojované se ságami; čeká na vás farma Keldur, kde se odehrály dramatické scény Njálovy ságy.

Mimo dosah Ringroad leží poloostrov Snæfellsnes s dramatickými výhledy na ledovec na jeho výběžku, který je rovněž jednou z nejlépe přístupných oblastí země, kam míří milovníci vysokohorské turistiky. Nejdramatičtější scenérie na vás však čekají dále na severozápadu země, v oblasti Západních fjordů, kde se krčí drobné rybářské vesničky na úpatí stolových hor nebo usazené na březích úzkých fjordů, které poskytují účinnou ochranu před zuřivými arktickými bouřemi, které bičují tuto exponovanou část země. Ísafjörður je jedinou osadou ležící v tomto nehostinném kraji a je skvělou základnou pro pěší výpravy do divoké krajiny poloostrova Hornstrandir. Akureyri překrásně situované na konci Eyjafjörðuru je nazýváno hlavním městem severu a je druhým islandským velkoměstem. S řadou barů a restaurací nabízí osvěžení po dlouhém putování malými vesničkami zdobícími severní pobřeží. Je rovněž skvělým výchozím bodem pro výlet na ostrov Grímsey, jedinou oblast země ležící přímo na polárním kruhu a k nedalekému Siglufjörðuru, který byl svědkem sleďového boomu, jenž z kdysi drobné osady vytvořil hybný motor ekonomiky země.

Největší islandskou turistickou atrakcí je jezero Mývatn, ležící jednu hodinu jízdy na východ od Akureyri. Jezero je oblíbeným hnízdištěm mnoha druhů kachen a brodivých ptáků a je obklopeno vzrušující, tektonicky aktivní krajinou oplývající dřímajícími vulkanickými kužely a stále dýmajícími lávovými poli v okolí sopky Krafla, která se naposledy probudila k životu v osmdesátých letech minulého století. Severně od Mývatnu leží malé městečko Húsavík, jedno z nejpříhodnějších míst pro letní pozorování velryb, zatímco dále na východ směrem do vnitrozemí se rozkládá Národní park Jökulsárgljúfur nabízející úžasné pěší túry hlubokými říčními roklemi k nádhernému Dettifossu, nejmocnějšímu z evropských vodopádů. Na východním pobřeží leží centrum Východních fjordů Egillstaðir a přístav Seyðisfjörður, kde se nachází jediné islandské kotviště mezinárodních trajektů. Zde na vás čekají další skvělé pěší túry - podél pobřeží a fjordů a do vnitrozemí k sopečnému kuželu Snæfell - krajinou s nejsušším a nejteplejším podnebím v zemi. Malé město Höfn ležící v jihovýchodním koutě kraje je dobrou základnou pro výlety k největšímu evropskému ledovci - mocnému Vatnajökullu, který můžete poznávat buď na sněžných skútrech, nebo pěšky v rámci Národního parku Skaftafell. Dále na západ leží ledovcová laguna Jökulsárlón, nabízející neskutečnou příležitost pro plavbu mezi plujícími ledovými krami, které bývaly v minulosti součástí ledovce samotného. Nejvděčnější islandskou dálkovou turistickou trasou je trasa Þórsmörk, která je jednou z nejkrásnějších pěších tras na světě vůbec.

Jižní pobřeží je charakteristické rozsáhlými pásy černých vulkanických pobřežních písčin posetých drobnými vesnicemi, které však naneštěstí leží v krajině s nejvlhčím podnebím v zemi - městečko Vík je přesto vděčným cílem všech milovníků pozorování ptačích kolonií. Nedaleko jižního pobřeží se v moři koupá souostroví Vestmannaeyjar (Ostrovy západních mužů), kam je nejlepší přístup z přístavu Þórlakshöfn. Zde objevíte největší kolonii papuchalků na světě. Souostroví se dostalo na přední stránky všech světových novin, když zde v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století vytvořily řady vulkanických erupcí zbrusu nový ostrov Surtsey a když bylo město Heimaey pohřbeno pod lávou a popelem během výbuchu ostrovní sopky.

Islandské pusté vnitrozemí nejsnáze poznáte v rámci organizované výpravy - je mnohem snazší nechat řízení přes lávová pole a nepřemostěné řeky na zkušených řidičích autobusu než s sním potýkat sami. Části vnitrozemí lze rovněž prozkoumat pěšky, a dokonce i když se vydáte na cestu autobusem, můžete kdekoliv cestu přerušit, postavit tábor a nějakou tu chvíli pobýt v pustině sami - tajuplnou krajinu budete sdílet pouze s duchy pradávných osadníků, kteří zahynuli v nemilosrdných, šedým pískem pokrytých lávových pouštích.

Třebaže je islandské počasí mírnější, než by se dalo očekávat, je nechvalně známé svou proměnlivostí. V létě mohou teploty za jasného slunného dne vystoupat na 17 °C, ale během deštivých a mlhavých období může teplota poklesnout až na nepříjemných 10 °C. Všeobecně vzato, když je na jihozápadě větrno a deštivo, na severovýchodě bude slunečno a teplo. Severovýchod rovněž v létě přitahuje převážnou část slunečních paprsků, ovšem na úkor ubohých obyvatel jiných částí země zoufale se choulících v pláštích do deště. Ty nejlevnější ubytovny jsou v provozu pouze od konce května do začátku září a právě v této době platí kompletní autobusové jízdní řády. Mnoho autobusových tras vedoucích vnitrozemím je uzavřeno až do konce června nebo do začátku července, kdy konečně odtaje sníh. Třebaže Island leží na jih od polárního kruhu, takže zde nespatříte pravé půlnoční slunce, noci jsou od poloviny května do začátku srpna světlé po celé zemi. Na severu slunce během června nikdy celé nezapadá za obzor. Mezi zářím a lednem je možno pozorovat Auroru Borealis neboli polární záři. Objevuje se na nočním nebi v tajemných oscilujících světelných oponách zelené, modré nebo světle oranžové barvy.

Zimní teploty oscilují mezi 7 a 8 °C na obou stranách bodu mrazu a husté sněžení a laviny blokují mnoho silnic. V tomto období budete mít jen malou šanci se ubytovat jinde než ve velkých hotelech v Reykjavíku a v jiných větších městech a stopování a kempování je úplně vyloučeno. Pobyt v zimním Reykjavíku však nabízí vánoční ulice koupající se ve světle svící hořících za každým oknem. Pamatujte však, že je denní světlo uprostřed zimy omezeno jen na několik hodin - v prosinci v Reykjavíku slunce vychází nad obzor až v 11 hodin dopoledne a zapadá pomalu za obzor již po 13. hodině; v 15.30 je již tma. Dále na sever v Ísafjörðuru slunce stojí nad obzorem dokonce ještě o jednu a půl hodiny méně.

Islandskou měnou je króna (krónur v plurálu), označovaná ISK, Ikr nebo kr. Bankovky se vydávají v hodnotách 5 000 ISK, 2 000  ISK, 1 000 ISK a 500 ISK a mince v hodnotách 100 ISK, 50 ISK, 10 ISK, 5 ISK a 1 ISK s vyobrazením ryby.

Třebaže islandské jídlo patrně nebude zla­tým hřebem vaší dovolené, došlo v tomto směru ke značnému zlepšení od počátku osmdesátých let minulého století, kdy bylo pivo zakázaným nápojem a jednoduše vařené jehněčí nebo ryby doplňovaly jen konzervované polévky. Omezená produkce a všeobecné vysoké povědomí o zdravém životním prostředí - například je zakázáno užívání hormonů v krmivech - znamená, že maso, ryby a mořské plody jsou nejzdravějšími v Evropě; a skleníky produkují širokou nabídku zeleniny, a dokonce i ovoce.

Zatímco v Reykjavíku a v Akureyn je nabídka široká, v ostatních oblastech země je naopak dosti omezená - díky poměru ovcí a lidí čtyři ku jedné je všude přebytek jehněčího. Často narazíte na různě upravené jehněčí ve formě steaku nebo grilovaného masa, i když stále více oblíbené jsou i saláty; jinak vás čekají stánky s rychlým občerstvením nebo vaření.

Všechna islandská telefonní čísla mají sedm číslic a neobsahují žádné oblastní kódy. Telefonní seznamy jsou uspořádány podle křestních jmen.

Pokud si s sebou přivezete mobilní telefon, Island používá jak GSM, tak i NMT síť - ptejte se u svého operátora, zda je váš telefon kompatibilní.

Island je jednou ze zemí s nejvyšším počtem uživatelů internetu vzhledem k počtu obyvatel. V Reykjavíku a v Akureyri je několik internetových kaváren - přibližně 700 ISK za hodinu, jinde najdete připojení ve veřejných knihovnách nebo v turistických kancelářích, kde se za připojení platí 250-900 ISK za hodinu.

Na Islandu platí po celý rok Greenwichský čas (GTM).

Občané členských zemí EU potřebují pro cestu na Island pouze cestovní pas platný přinejmenším tři měsíce po plánovaném datu příjezdu do země, který je opravňuje až ke tříměsíčnímu pobytu.

Informace použity z turistických průvodců nakladatelství JOTA.